Arbi:ECHR 5.4.2011, medical reports

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Znalecký posudek (psychofyziologický) – Arbi Zarmaev

Na žádost rodiny a advokátů jsem navštívil 18. dubna 2011 Arbi Zarmaeva, který se nachází ve věznici města Bruggy v nejpřísnějším režimu. Doprovázel mě během návštěvy advokát Halsberghe z Ostende a tlumočnice Choitsova.

Dříve:

Vycházejíc z informací, které jsem získal od Zarmaeva a z dokumentace, kterou jsem měl k dispozici, např. lékařskou zprávu Prof. Giorgia Gagliardi z 5. dubna, a některé články Jana Boeykense (nevím přesná data), vím o tom, že Arbi přijel do Belgie v r.2002 a požádal o azyl. Žil dlouho v Belgii bez problémů, oženil se, a v r.2009 zjistili, že udával jiné jméno. Nyní se nachází více než měsíc ve věznici města Bruggy. V dokumentaci jsem četl, že ho obvinili z napadení na jiného Čečence, se kterým neměl nic společného, a napadení měl spáchat jeden Albánec. Ve věznici v Hasseltě ho považovali za mimořádně nebezpečného, jeho režim je proto nejpřísnější, a v Hasseltě ho systematicky mučili. Ve zprávě vězeňského lékaře a ředitele věznice jsem četl, že o tom nechtěli mluvit, a během měsíce se nechtěli účastnit žádného jednání v této věci. Nečetl jsem zprávu o věznění v Hasseltě, ale četl jsem zprávu Prof. Gagliardi o jeho rozhovoru s vězeňským lékařem v Bruggách. Vězeňský lékař řekl, že Arbi je v normálním stavu, zdravé mysli, a byl převezen z Hasseltu do Brugg s hlubokými hnisajícími ranami až na kost, hloubka ran 1 cm, bylo vidět kosti. V Hasseltě Arbi píchali CLOPIXOL (neuroleptické sedativum), prý proto, že ho považovali za velmi agresívního, a ZYPREXA (antipsychotické sedativum) po 10mg denně. Dodávám, že na těle p. Zarmaeva jsou vidět hluboké rány od různých ranění, ale v dokumentaci píšou, že si to udělal sám. Také vidím, že tento člověk velmi zchudl a neváží více než 50 kg.

Prof. Gagliardi viděl p. Zarmaeva v maličké cele, jen přes sklo ve dveřích,  byl v polosedu, kýval nohami, nechtěl mluvit s nikým, jen žádal advokáta Gillise, odmítal vyjít z cely, protože nechtěl pouta. Prof. Gagliardi žádal tlumočníka kvůli rozhovoru s p.Zarmaevem, ale nebyl poskytnut. V chování p. Zarmaeva si všiml velmi hlubokého psychologického traumatu, že nevyjadřuje žádné negativní emoce nebo zlobu, střídá se stav normálního a změněného stavu vědomí jakoby v transu. Zjistil jsem, že jeho bratr Aindy Zarmaev ho 28.3. navštívil ve vězení a tehdy byl v normálním psychickém stavu, bez nějakých psychických změn v chování, měl jen rány na rukou i na nohách, a měl pod kůží zavedenou nějakou neznámou kapsli, nevěděl, co to je. To mu udělali, když přijel z Hasseltu do Brugg. Ve zprávě z Brugg o tom není zmínky, ale viděl jsem to napsané na papíru v holandštině z věznice v Hasseltu. 4 dny byl v izolaci, nedávali mu pít ani jíst, ve zprávě není napsáno, že celou tu dobu měl pouta (za zády), a ta zpráva z Hasseltu není ani podepsaná, není známo, kdo ji napsal. Používali „technické“ mučení jako spánkovou deprivaci, vystřelovali přes okýnko dveří uspokojující prostředky, aby vězněného uklidnili. Léky – neuroleptika mu v Hasseltu dávali více než rok, psychotropní léky tam dostávají téměř všichni vězni, v různých dávkách, také je nazývají „dezinfekty“.

Jak píše Prof. Gagliardi, generální ředitel věznic Hans  Meurissen nařídil pro p.Zarmaeva „režim Guantanamo“, kdy nesmí vyjít z cely bez pout a řetězu na nohou. Když jsme včera viděli vězněného, mluvili jsme s ním bez pout a řetězu na nohách, to bylo výjimečně a poprvé za celou dobu, byli jsme tam tři – já, Arbi a doktor. Považuji za nutné poznamenat, že se nachází v procesu, kdy ruské úřady žádají jeho extradici a ministr spravedlnosti De Clerck podepsal souhlas s extradicí, ale máme nyní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, které extradici pozastavilo. P. Zarmaev je přesvědčený, že ho mučili, a že používali nevysvětlitelné způsoby. Je velmi důležité, aby belgický soud dal příkaz osvobodit vězněného, ale prokurátor se znovu odvolal proti rozhodnutí, které dostal před několika dny – 15.4., aby ho okamžitě osvobodili. Setkali jsme se s p.Zarmaevem v pokoji pro návštěvy a viděl jsem hnisající rány na rukou a šrámy od pout, ostatní rány pod oděvem mi neukazoval, protože tam byla tlumočnice, nechtěl před ní. Taky mi ukázal jizvu od implantátu, který měl všitý do ruky a taky vysvětlil, že si ho sám pomocí zubů vytáhl z ruky. Nedělal to proto, aby zjišťoval, co to je, ale protože se cítil špatně. Jediný účinek toho léku byl takový, že se u něj zhoršoval psychický stav, proto se rozhodl to z ruky vytáhnout. Když opustí vězení, bude potřeboval psychologickou podporu.

Stav vězněného není vůbec takový, jak je popsán ve zprávě, to, co je tam popisováno, se nezakládá na skutečnosti. Souhlasil vyjít z cely. Nemá cit v nohou, nedělal žádná automatická gesta, a taky nebyly náhlé změny v chování a mluvě. Je dostatečně mnohomluvný, rozhovor je vždy přizpůsobený otázkám, přesně odpovídá na otázky, žádná zvláštní vyjádření nejsou. Myslím si, že má právo na obavy ohledně toho, že ho chtěli ve vězení zabít, protože opravdu musel nedobrovolně trpět takové zacházení. Nesouhlasím s těmi, kteří napsali, že je to agresívní člověk. Naopak tvrdím, že rozhovor s ním je přátelský, důvěřoval mi. Vysvětluji to proto, že je to díky důvěře jeho advokáta, kterého zná a který mě jemu představil jako lékaře své ženy. Když advokát začal mluvit o tom, že jde procedura ohledně jeho osvobození, a že rozhodnutí o osvobození prokurátor obžaloval, začal být velmi nervózní a rozčiloval se kvůli tomu, advokát mu v ten moment ani nerozuměl, co řekl. Když jsem ho poprosil, aby mi řekl, co špatného se s ním dělo ve vězení v Hasseltu, řekl mi, že se sám byl účastníkem násilí, cítil rasismus ze strany personálu. Říkal, že jeho žena zmizela, šel na policii a zadrželi ho. Udivil se, že přišel sám, a zadrželi ho. Zdá se, že kvůli falešnému jménu. V budoucnosti by chtěl žít ve Valonsku, myslí si, že je tam méně rasismu. Současně přiznává, že rasismus existuje všude, ale jsou lidé, kteří ho neprojevují. Nemá žádné přání mstít se, jde mu jen o pravdu a svobodu.

Otázka, abych popsal psychický stav p. Arbi, jestli je nebezpečný a jak, a jaké léčení by potřeboval, až vyjde z vězení.

Na první otázku bych odpověděl, že v daném momentu neexistují žádné příznaky psychózy. Nevím, co je napsané v lékařské dokumentaci, protože zatím jsem k ní neměl přístup, jaké léčení měl a má, ale vím a jsem přesvědčen bez pochybností, že dostával nadbytečné dávky psychopreparátů, můj předpoklad o nadbytečných dávkách, které mu dávali, souhlasí se zprávou Prof. Gagliardi, především podle symptomů, kterých jsem si všiml během návštěvy, a které vedou k psychóze. Nevidím to, co viděl Prof. Gagliardi – psychický stav, ve kterém když ho dlouho drží, přechází do stadia jiného, až transu. P. Zarmaev nemá daleko do psychózy, ale kdyby u něj v jeho věku bylo narušení psychiky, všimli bychom si toho. Nemůžu ale vyloučit existenci paranoických momentů, ale kdybych je teď chtěl prozkoumat, jsou skrývány léky jako je např. Zyprexa. Podle mého názoru je pravděpodobné, že psychotropní léky mu dávali ještě dříve. Z celkového zacházení s ním ve vězení, jeho protestu, úleku od možnosti deportace do Ruska, pocitu nezákonnosti, ho tlačili do krajnosti, nepochybně dostatečně těžce pochopitelné. Jediný příznak, který vidím na jeho psychickém stavu momentálně, je stupeň podráždění, a to vyplývá z kontextu. Nemůžeme chtít od p. Zarmaeva, aby byl klidným v takové situaci, kdy podmínky ho nutí dělat něco jiného, a on nemůže být hercem. Předpokládám, stejně jako další pozitivní elementy, že stav se mnohem zlepšil ve srovnání s návštěvou Prof. Gagliardi. Teď je schopen reagovat na situaci, má důvěru k mnohým lidem. Také je vidět, že není schopen diskriminace, jako jiní. Nebezpečnost p. Zarmaeva je podle mého názoru v daném momentu nulová. Neignoruji fakt, že jde o vojína, který se účastnil kruté války. Agresívní přístup, kterého se mu dostalo ve vězení, je pro něj nepochopitelný v situacích, kdy se cítil obětí. Jsou příčiny věřit, že docházelo k vážné nezákonnosti, měl právo pochybovat o dobrých úmyslech lidí, kteří mu chtěli pomoci. Momentálně je pod velkým tlakem nervózní, což se dá vysvětlit kvůli nebezpečí deportace do Ruska. Bez pochyb stav zlosti, která se v něm pochopitelně objevovala, není  příznakem psychické poruchy. Jen se sám bránil. Léčení, které na něm prováděli, je podle něj nesprávné, protože není psychicky nemocný, a nechce, aby mu dávali psychotropní látky.

Je nezbytné, abych měl možnost vidět jeho zdravotní dokumentaci, a potom bych mohl lehce vyjasnit souvislosti. Ale nevěřím, dokud tu dokumentaci neuvidím, tomu, co mi napsali. Vůbec nevěřím, že p. Arbi by měl být hospitalizován kvůli psychice. Ale pokud takové rozhodnutí bude, bude se stavět proti tomu. To, co potřebuje nyní, je najít svou rodinu a svobodu, jak on sám také říká. Je jisté, že potřebuje psychologické léčení, jinak z takové prokázané situace je těžko vyjít. Potřebuje sociální možnosti, důvěru, na to je třeba čas a podmínky. Teď  p. Zarmaev souhlasí docházet ke mně do specializovaného centra ve městě Liege, s tím souhlasím. Trvám na tom, že riziko pro p. Zarmaeva v psychologickém pláně existuje, jestli ho po soudu budou dále věznit. To povede k další bezzákonnosti a nevíme, k jakým vážným následkům může jeho dnešní důvěra přivést.

Dr. Dan Schurmans, psychiatr

28, rue de Steppes

4000 LIEGE