Pospíšil, John, UNHCR

4.3.2011
·
Česko mezi Brežněvem a Brežněvem:
Proces, aneb Cesta tam a zase zpátky
Otevřené dopisy nejen ministru (ne)spravedlnosti
·
·
Paříž 3.2. 2011
Panu Jiřímu Pospíšilovi, ministru spravedlnosti České republiky

Vážený pane ministře,

čeští lidskoprávní aktivisté mě informovali o Vašem rozhodnutí vydat Aliho Atsaeva, uprchlíka nacházejícího se v České republice, ruským úřadům. Nevím, zdali obvinění ruské prokuratury odpovídá skutečnosti. V každém případě v situaci, v jaké se nachází soudnictví Ruské federace, se obzvláště aktuální stává známá formulace „v pochybnostech ve prospěch obviněného”. V takové věci „přitěžující“ a fakticky rozhodující skutečností může být účast Aliho Atsaeva v obraně své země před ruským vpádem, který první prezident Vaší republiky nazval „válkou s charakterem genocidy“.

Vydání uprchlíků do země, kde se fabrikují soudní procesy, vraždí političtí protivníci, kde mizení nežádoucích svědků a mučení vyvolaly protesty dokonce i Evropské unie, která se ve vztahu k nepředvídatelnému sousedovi chová tradičně „umírněně“, se nemůže přijímat jinak, než jako přinášení lidských obětí na oltář „porozumění“ s dvouhlavým putinsko-medvěděvským režimem. Mým přátelům i mně je obzvláště hořce z toho, měkce řečeno, že toto nepříliš ušlechtilé gesto pochází ze země, která sehrála obrovskou roli v našich životech. Měl jsem dojem, že dvojitá zrada, jejíž obětí se Váš národ stal ve dvacátém století, zanechala v jeho vědomí hlubokou stopu.Možná proto si Česko uchránilo nepsaný status jediné neantisemitské země v Evropě.

Když jsem byl se svými přáteli několik týdnů po Sametové revoluci pozván do Prahy, řekli nám, že ve staré knize pražské radnice potažené býčí kůží jsou naše jména vepsána na místě vyškrtnutého jména Leonida Iljiče Brežněva.

Jestli je to pravda, nebylo by čestnější včas je vymazat a vrátit na jejich místo jméno soudruha Brežněva, nebo ještě aktuálněji pánů Putina a Medvěděva?

S úctou,

Viktor Fainberg

Tímto bych se ráda připojila k otevřenému dopisu Viktora Fainberga, se kterým jsem tento týden navštívila jinou evropskou zemi při řešení podobných případů.

Vážený pane ministře,

jsem hluboce znepokojena Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, kterým bylo povoleno vydání občana Ruské federace čečenské národnosti, pana Ali Atsaeva, nar. 2.2.1966, k trestnímu stíhání do země původu. Stalo se tak, aniž byste vyčkal – v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR (formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010), se kterým jste byl seznámen kupříkladu přípisem obhájce vydávaného ze dne 8.9.2011 – pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, respektive vůbec jakéhokoliv rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany!

Výše specifikovaným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud ČR kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra tak bylo a je v korelaci s tímto rozsudkem povinno znovu a tentokrát již řádně a důkladně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud ČR navíc v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě plně reflektoval argumenty prezentované vydávaným, respektive jeho obhájcem a naopak vyvrací právní argumentaci OAMP ministerstva vnitra. Zejména a především však senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 (a dále opakovaně na straně 12) rozsudku explicitně konstatuje, že – cituji: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu“. Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy nejen dovodit, že OAMP ministerstvo vnitra postupovalo ve věci vydávaného jednoznačně nezákonně (což zřejmě v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání vydávaného k trestnímu stíhání do Ruské federace), ale také, že Vaše rozhodnutí o případném vydání jednoznačně nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana Ali Atsaeva.

Z výše uvedených důvodů na Vás proto, pane ministře, apeluji, abyste své rozhodnutí v co možno nejkratším termínu přehodnotil, vydané rozhodnutí zrušil a buď vyčkal na výsledek řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, tak jak to vyžaduje Nejvyšší správní soud ČR, nebo abyste aplikoval – vzhledem k rozsáhlé a odůvodněné argumentaci – ustanovení §399 odstavec 2 trestního řádu rozhodl tak, že vydání není přípustné, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen život pana Ali Atsaeva, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.

S pozdravem,

Mgr. Jana Ridvanová

V Praze dne 3.3.2011

·

Ministr spravedlnosti
JUDr. Pospíšil
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

k č.j.: 2727/2008-MOT-T/59

Vážený pane ministře, bývalý kolego,

jsem nemile překvapen a rozhořčen Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, ve kterém povolujete na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.9.2010 vydání občana Ruské federace, Ali Atsaeva k trestnímu stíhání do Ruské federace. Vážím si Vaší odborné erudice a nedokáži si tudíž tento Váš krok vysvětlit jinak, než jako mechanický podpis pod materiál, který vypracovali Vaši úředníci, aniž byste se blíže seznámil se všemi souvislostmi.

Postupoval jste totiž v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010, ve kterém Nejvyšší správní soud ČR zamítl kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra je tímto rozsudkem povinno znovu a řádně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 a 12 rozsudku explicitně konstatuje:

„V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu“.

Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy dovodit, že Vaše rozhodnutí o případném vydání nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana A. A. “.

V nedávné minulosti jsem vás obeslal celou řadou materiálů vrcholných světových institucí zabývajících se oblastí lidských práv, jakými jsou Rada Evropy, OSN, Ministerstvo zahraničí USA, UNHCR, Norský helsinský výbor, ruský Memorial, Amnesty International atd., které všechny shodně uvádějí a dokazují, že lidskoprávní situace v Čečně, resp. RF je velmi špatná, že dochází k prefabrikování údajných trestních činů Čečenců, kteří jsou v politických procesech odsuzováni k 20-ti a více letým trestům odnětí svobody do nelidských podmínek ruských věznic, a že zejména čečenským navrátilcům, kteří se podíleli na boji za nezávislost, hrozí nespravedlivý soud, mučení i smrt. Dokonce i v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu Čečenci R. O. ze dne 2.2.2011 se konstatuje, že “…v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany …“.

Nechcete-li, pane ministře, nést nepřímou odpovědnost za další, možná tragický osud pana Ali Atsaeva, nechcete-li jako ministr spravedlnosti postupovat v konfliktu se zákony ČR, vědomě ignorovat stanovisko Nejvyššího správního soudu ČR a nechcete-li postupovat v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky a základním principem mezinárodního práva non-refoulement, apeluji na Vás, abyste své rozhodnutí neprodleně přehodnotil a vydané rozhodnutí zrušil.

S pozdravem

Michael Kocáb, exministr pro lidská práva

V Praze, dne 4.3.2011

Příloha č. 1:

Ministru vnitra ČR
p. Radku Johnovi

V Praze 3.2.2011

Vážený pane ministře,

v červnu a červenci 2010 intervenoval exministr a zmocněnec Vlády ČR pro lidská práva Michael Kocáb, u ministryně spravedlnosti D. Kovářové a u ředitele Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra České republiky (dále jen OAMP) p. Haišmana a jeho spolupracovníků ve věci nevydání Čečence Ali Atsaeva do RF. Přes deklarovanou ochotu k uspokojivému řešení případu nicméně situace zůstala nadále komplikovaná, resp. neudržitelná.

Z tohoto důvodu došlo dne 15.11.2010 k další intervenci u ředitele OAMP, tentokrát ze strany p. Imrana Ezheeva, poradce poslance Evropského parlamentu Barta Staesa. Na žádost p. Staesa p. Ezheev apeloval v dále uvedené věci. Do dnešního dne se však situace nezměnila.

Dle našich informací se Čečenec Ali Atsaev, nar. 02.02. 1966, nachází od února 2010 ve vazební věznici Praha-Pankrác. Ruská prokuratura požádala o jeho vydání na základě obvinění z údajné organizace trestného činu vraždy.

Po dvouměsíčním vazebním pobytu v r.2009 byl osvobozen, Městský soud v Praze vydal rozhodnutí o nemožnosti jeho vydání do Ruska, toto bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze.  Na základě žádosti státního zástupce o doplnění důkazů byla posléze uvedená soudní rozhodnutí zrušena a případ opět projednán s rozhodnutím, že jeho vydání do Ruské federace je přípustné, a opětovně byl p.Atsaev vzat do vazby.

Rozhodnutí českých úřadů o vydání p.Atsaeva se opírá z velké části o informaci českého zastupitelského úřadu v Moskvě z února 2010, podepsanou tehdejším velvyslancem p. M. Kostelkou. Ta spočívá v tom, že účastníkům první čečenské války (kterým p. Atsajev dle předložených důkazů byl coby velitel oddílu ozbrojených složek bojujících proti federální armádě), již dnes v RF nebezpečí nehrozí z důvodů  vyhlášených amnestií.?

Tato informace je v naprostém rozporu s informacemi renomovaných světových organizací, zabývajících se ochranou lidských práv (předloženými p. Atsaevem českým úřadům) včetně např. ruské organizace Memorial, vysoce oceněné v prosinci 2009 Evropským parlamentem, které naopak hovoří o stupňujícímu se pronásledování bývalých účastníků všech fází čečenského odboje (viz. příloha č. 2 – dopis p. Světlany Gannuškinové bývalé ministryni spravedlnosti D.Kovářové).

V této věci poukazujeme také na Zprávu o lidských právech na severním Kavkaze Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 22. 6. 2010, která  konstatuje, že situace v severokavkazském regionu dnes představuje nejvážnější a nejchoulostivější situaci z hlediska ochrany lidských práv a respektování právního státu v celé zeměpisné oblasti spadající pod Radu Evropy. Situace v oblasti lidských práv, jako je fungování práva a demokratických institucí vzbuzuje nejostřejší znepokojení: opakované mizení odpůrců vlády a bojovníků za lidská práva nadále zůstávají v široké míře nepotrestána a nejsou s náležitou péčí objasněna, panuje zde ovzduší zastrašování médií a občanské společnosti a soudní orgány ohledně těchto zločinů bezpečnostních sil nečiní zhola nic.řes výše uvedené však Vrchní soud v Praze v září 2010 konstatoval přípustnost vydání s tím, že „tvrzení o možné perzekuci ze strany ruských orgánů z důvodů účasti vydávaného v tzv. první čečenské válce není věrohodné pro nezpochybnitelný fakt amnestie účastníků této války z r. 1999“.

P. Atsajev v loňském roce požádal v ČR o politický azyl. Žádost byla OAMP odmítnuta, avšak Městský soud v Praze rozhodl dne 1. 12. 2009 o zrušení tohoto rozhodnutí a vrátil věc OAMP k novému projednání. OAMP ale ve věci dále nejednal, a naopak intervenoval dne 4.2.2010 k soudu ve věci vydání p. Atsajeva do RF s tím, že toto vydání doporučuje, „protože  v jeho případě výše popsané obavy či hrozby neshledal, a že důvodem pro soudní zrušení rozhodnutí OAMP MV ČR nebyla skutečnost, že by soud považoval případ výše jmenovaného hodným udělení mezinárodní ochrany“.

Výše uvedené tvrzení se však zcela  prokazatelně, jak vyplývá z odůvodnění inkriminovaného rozsudku Městského soudu v Praze, nezakládá na pravdě: „Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení… Žalovaný je povinen zkoumat a vyhodnotit žalobcovo tvrzení uvedené v žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto případě tak žalovaný nepostupoval a nezabýval se žalobcovým tvrzením o jeho možné perzekuci v důsledku jeho účasti v tzv. první čečenské válce. Toto pochybení bude moci žalovaný napravit v novém řízení.“

OAMP tedy svým vyjádřením Městskému soudu v Praze ve věci vydání p. Atsaeva  hrubě nerespektovalo pravomocné rozhodnutí soudu a postupovalo v rozporu s bazálním pravidlem azylového práva – tzv. principem non-refoulement.

Je nutno zdůraznit, že vyjádření  OAMP bylo pro posuzování vydávacího soudu zcela klíčové, jak vyplývá z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze o přípustnosti vydání: „Podle názoru městského soudu lze považovat názor výše uvedeného orgánu (OAMP) za kvalifikovaný, neboť právě tento orgán se již zabýval řádově nejméně stovkami žádosti občanů Ruské federace čečenské národnosti o udělení azylu v České republice“.

Jinými slovy, život vydávaného se dostal do bezprostředního ohrožení v příčinné souvislosti s jednoznačně nezákonným, nepravdivým a argumentačně nepodloženým postupem OAMP.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost OAMP dne 10.8.2010 zamítl a nařídil MV žádost p. Atsaeva o poskytnutí mezinárodní ochrany znovu projednat. V rozhodnutí se mimo jiné uvádí: „V otázce posloupnosti rozhodnutí  ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně“. Z  uvedeného rozsudku NSS lze jednoznačně vyvodit, že MV postupovalo ve věci nezákonně, což v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání p.Atsaeva do RF. MV se totiž  dopustilo závažného pochybení prokazatelně nepravdivým  tvrzením v rozporu s pravomocným  rozsudkem Městského soudu a tím fatálně ovlivnilo průběh vydávacího řízení. Jinými slovy vydávaný byl příslušnými soudy primárně vydán do RF na základě vědomě nepravdivého tvrzení MV, že jeho řízení o mezinárodní ochraně bylo fakticky skončeno,  přestože tomu tak prokazatelně nebylo a MV tak uvedlo vydávací soudy v omyl.

Dovolujeme si upozornit, že dle našeho názoru  je život p. Atsajeva v případě vydání do RF v přímém ohrožení, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen jeho život, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. V obdobných případech není možno spoléhat na sliby Generální prokuratury RF o spravedlivém soudu.

Současný stav ruského soudního systému je možné pochopit např. na případech Michaila Chodorkovského či Sergeje Magnitského, nedávno zemřelého v ruské vazební věznici. Před několika týdny schválil Evropský parlament zákaz vstupu do zemí EU a  obstavení zahraničních aktiv 60 ruských úředníků včetně soudců a prokurátorů, kteří se podíleli na smrti právníka Sergeje Magnitského.

Od vydání rozhodnutí NSS uplynulo půl roku, avšak ze strany OAMP nebyl ve věci učiněn jediný úkon a p. Atsaev se nadále nachází ve vazbě.

Jak jsme se aktuálně dozvěděli, v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu jinému Čečenci, R. O., dne 2.2.2011 se objevilo významné konstatování: “…v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany…“.

Žádáme Vás, pane ministře, k přijetí kroků, vedoucích k urychlenému vyřešení žádosti o azyl p. Atsaeva.

S úctou,

Michael Kocáb, bývalý ministr pro lidská práva
Frieda Brepoels (Belgie), poslankyně Evropského parlamentu,
Bart Staes (Belgie), poslanec Evropského parlamentu,
Světlana Gannuškina (RF), předsedkyně „Občanské pomoci“, členka vedení organizace „Memorial“, členka Rady prezidenta RF pro rozvoj institucí občanské společnosti a lidských práv
Viktor Fainberg (Francie), disident
Vladimír Bukovskij (Velká Británie), disident, spisovatel
Prof. Bill Bowring (Velká Británie), University of London, předseda „Mezinárodního výboru Evropského lidsko-právního advokátního centra“ (EHRAC) a asociace „Evropští právníci za demokracii a lidská práva“ (ELDH)
Olga Cejtlina (RF), Ruský výbor advokátů na ochranu lidských práv, právní zástupce organizace „Migrace a právo“
Victoria Poupko (USA), předsedkyně „Nadace Anny Politkovské“
Imran Ezheev (Německo), poradce poslance Evropského parlamentu Barta Staesa, předseda organizace “Dobro bez hranic”
Jana Ridvanová (ČR), novinářka
Nadežda Banchik (USA), novinářka, Amnesty International USA
Mayrbek Taramov (Švédsko), novinář, ředitel “Chechen Human Rights Center”
Anzor Maschadov (Norsko), spisovatel
Elena Maglevannaja (Finsko), novinářka
Alla Dudaeva (Gruzie), programová autorka TV „První kavkazská“

Příloha č.2: dopis S. Gannuškiny D. Kovářové

“Občanská pomoc“

Nadace pomoci uprchlíkům a vnitřně přesídleným osobám

Moskva

10.únor 2010

Ministryni spravedlnosti České republiky
paní Daniele Kovářové

Vážená paní Kovářová!

Byla jsem oslovena zástupci veřejných organizací České republiky, se kterými dlouho a produktivně spolupracujeme, od prvních dnů tragických událostí v Čečensku. České nevládní organizace byli jedny z prvních, které začaly pracovat v Čečensku, které byly vždy blízko nás, a jsou dobře informovány o aktuální situaci v regionu.

Apelace mých kolegů se týkala záměru vydat do Ruska uprchlíka, etnického Čečence Atsaeva Ali, nar. v roce 1966, který před odjezdem do České republiky žil v Grozném. V první čečenské kampani Atsaev Ali bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek.

Podle sdělených mně údajů, proti Ali Atsaevovi bylo zavedeno 19. března 2003 stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Atsaeva.

Do České republiky Ali Atsaev přijel pod cizím jménem s gruzínským pasem vydaným na jméno Revaze Levidze. S tímto cestovním pasem žil v České republice, zabýval se menším podnikáním, dokonce si pořídil zbraň, což znamená absenci jeho otisků prstů v databázi hledaných osob.

Nedokážu posoudit údajný trestný činu Atsaeva, protože tento případ je pro mě neznámý.

Nicméně doba zahájení trestního řízení proti Atsaevovi připadá na dobu „fabrikace“ trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, kdy k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila, pak zase rozhořela s velkou silou, a to se děje od konce roku 1999 a pokračuje dodnes.

Ve zprávách vydávaných každoročně organizací „Memorial“ o situaci Čečenců v Rusku uvádíme hodně takových skutečností. Zdůrazňuji, že nejnovější zpráva je z velké části věnována strašné situaci Čečenců ve vězeňském systému, ze kterého mnoho z nich nemůže odejít živými, viz ZDE.

Samozřejmě, že největšímu tlaku a pronásledování jsou vystaveni ti, kteří měli sebemenší vztah k odpůrcům federálních vojsk: ti, kteří bojovali v první nebo druhé kampani, rodinní příslušníci bojujících v ilegálních ozbrojených skupinách, ti, kteří jsou podezříváni z podpory těchto skupin (často bezdůvodně).

Od 25. února do 1. března 2010 jsem byla v Čečensku. Musí uvést, že poprvé po mnoha letech se setkávám s takovou obrovskou mírou strachu a podezřívavosti. Obyvatelé, kteří přišli o všechno poté, co jejich domovy byly vypáleny Kadyrovovými muži, propuštění ze zaměstnání, nacházející se v zoufalé bídě, jsou zastrašeni do takové míry, že některé z těchto rodin se neodvážily přijít k nám ani pro materiální podporu.

“Nenalezena“ a nevyslyšena je svědkyně únosu naší zemřelé spolupracovnice a přítelkyně Nataši Estemirovové. Existuje policejní skica dívky informující naše zaměstnance, že viděla okamžik únosu Nataši. Ale vyšetřování nebylo zatím schopno ji najít a vyslechnout.

V současné době je stále poslední formulací UNHCR text psaný na počátku roku 2008, kdy v Čečensku byl relativní klid. UNHCR moc dobře chápe, že je situace mnohem horší, všechny zákazy týkající se únosů, které byly v uvedené v době dány Ramzanem Kadyrovem, jsou zrušeny. Příkladem je únos zaměstnankyně Dánské rady pro uprchlíky Zaremy Gaysanovové ze dne 3. listopadu 2009. Operaci, při které k tomu došlo, vedl osobně Ramzan Kadyrov. Ten to neskrývá, cynicky zdůrazňuje, že je připraven kdykoliv přivítat u sebe vyšetřovatele. Ale vyšetřovatel v případě únosu Zaremy nejen že ho nezve na výslech, ale ani ho nejde vyslechnout domů.

Všichni obyvatelé Čečenska neustále a veřejně musí obdivovat nejen úspěchy sociálně-ekonomické sféry v Čečensku, ale také osobnost jejího vůdce. Jediná, avšak nikoli absolutní záruka bezpečnosti, zejména pro mladé lidi, je provádět v bezprostřední blízkosti Ramzana Kadyrova a s ním ty krvavé zločiny, které jsou nyní v Čečensku často skrývány příbuznými obětí, protože se nemají kam obrátit o pomoc.

V takové situaci je jak deportace tak vydávání etnických Čečenců do Ruska nepřijatelné a je proti Úmluvě OSN z r. 1951. Stejně jako proti hlavním ustanovením Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Předsedkyně výboru „Občanské pomoci“

Členka správní rady společnosti „Memorial“, členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva, členka vládní komise pro migrační politiku

Svetlana Gannushkina

Michael Kocáb

místopředseda

Český helsinský výbor

V Praze  dne 29.dubna 2011

Č.j.: 2727/2008-MOT-T/59

Vážený pane ministře,

reaguji na odpověď na můj první dopis týkající se případu pana Aliho Atsajeva, kterou mi zaslal Váš náměstek Marek Ženíšek. Neztotožňuji se s argumenty pana náměstka a prosím proto Vás, abyste korespondenci osobně přešetřil. Jedná se o osud a možná i život člověka a proto má tento případ, dle mého názoru, naprostou prioritu.

1. ESLP rozhodl 4.3.2011, že podle článku 39 Jednacího řádu Soudu p.Atsaev nesmí být vydán do doby, než ESLP rozhodne v meritu věci v řádném projednání. ESLP zároveň  rozhodl o tom, aby věc byla podle článku 41 Úmluvy projednána přednostně.

2. Ústavní soud dne 18.3.2011 rozhodl tak, že se vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti odkládá do pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti – tedy obdobně – p. Atsaev nesmí být vydán do doby, než ÚS rozhodne v meritu věci.

Obě rozhodnutí neobsahují bližší odůvodnění, ale lze se důvodně domnívat, že právě neukončené azylové řízení (a návazné problémy a nestandardní postup ve věci, na který bylo poukázáno) je primárním důvodem pro oba zcela výjimečné postupy – jak predběžné opatření ESLP, tak odklad vykonatelnosti vydaný ÚS jsou aplikovány velmi zřídka.

Co se týče zásady non-refoulment:  žádný soud nevynesl rozhodnutí o tom, zda je Ali Atsaev nebezpečný pro tuto zemi nebo zda jsou vážné důvody domnívat se, že se dopustil vážného nepolitického zločinu. Není tedy vůbec jasné, odkud se podobná interpretace v dopise náměstka Ženíška v předmětné věci objevila.

Naopak, Nejvyšší správní soud SE ZTOTOŽNIL s usnesením Městského soudu ze dne 1.12.2009: „Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení.“

Ve vztahu ke kavkazským etnikům hovoří jasně formulace OAMP MV z rozhodnutí o udělení azylu v ČR Čečenci R.O. (kterému bylo v r.2009 odmítnuto prodloužení doplňkové ochrany z důvodu “stabilizace v Čečensku”) ze dne 2.2.2011, č.j. OAM-280/ZA-12-P08-2010 (str. 4):

“…Navíc v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany…”

V rozhodnutí OAMP ze dne 4.4. 2011, č.j. OAM-23/LE-PA03-PA03-2011 ve věci žádosti o mezinárodní ochranu Čečence A.A. se uvádí citace zastupitelského úřadu ČR v Moskvě (str.12): „Lze předpokládat, že následné zacházení s dotyčnými záleží na tom, zda-li jsou v Ruské federaci trestně stíháni (přičemž nelze vyloučit i stíhání z politických důvodů)…“

Tvrzení, že rozhodnutí soudů o (ne)přípustnosti vydání nepodléhají PŘEZKUMU NSS,  nebylo zpochybňováno. Bylo poukazováno ne na přezkum, ale na citaci z rozhodnutí NSS ve věci p.Atsaeva: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu.“

Pane ministře,

zasedali jsme spolu v Topolánkově vládě. Kdyby se tento případ, hypoteticky,  dostal na tehdejší jednání vlády, prohlásil bych jako ministr pro lidská práva: „ve světle všech těchto skutečností pan A.A. nesmí být v žádném případě vydán do RF.“ Vláda by to bezpochyby odsouhlasila.

S pozdravem

Michael Kocáb

Příloha: dopis JUDr. Baxy ze dne 26.4.2011

·

Ministr spravedlnosti

JUDr. Pospíšil

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Vyšehradská 16

128 10 Praha 2

od: Michal Barbořík <michal.barborik@mvcr.cz>

hana.demeterova@gmail.com

29.3. 2011  15:48
odpověď 1. náměstka ministra vnitra

Vážená paní Demeterová,

k Vašemu elektronickému podání – postoupení dopisu pana Michaela Kocába a dalších osob „ve věci nevydání Čečence Ali Atsaeva do RF“ datovaného dnem 3. 2. 2011 (dle spisového materiálu bylo ale Vaše elektronické podání doručeno na Ministerstvo vnitra dne 2. 3. 2011) – Vám v příloze k tomuto emailu zasíláme odpověď pana 1. náměstka ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Ing. Jaroslava Salivara, který byl Kanceláří ministra vnitra pověřen k vyřízení tohoto podání. Tuto formu odpovědi volíme proto, že není k dispozici jiný kontakt, než tato Vaše emailová adresa, ze které jste podání učinila.

S pozdravem

JUDr. Michal Barbořík
kancelář 1. náměstka ministra vnitra
pro vnitřní bezpečnost
Ing. Jaroslava Salivara

http://www.helpaman.org/cz/2011/03/26/blisty-cz-2/

http://www.helpaman.org/cz/2011/03/26/blisty-cz-1/

оd: Kateřina Stehlíková <katerina.stehlikova@mvcr.cz>
Komu: <hana.demeterova@gmail.com>

22.3. 2011    14:58
E-mail ze dne 2. 3. 2011 k rukám ministra vnitra

Vážení, dne 2. března 2011 byla ministerstvu vnitra z tohoto e-mailu doručena zpráva/písemnost, přiložená v příloze. Vzhledem ke skutečnosti, že písemnost není fakticky ani elektronicky podepsána jejím autorem a není z ní patrné, kdo je jejím pisatelem, zda disponuje plnou mocí k zastupování konkrétní osoby v rámci správního řízení, zda jde o doložení do jeho spisového materiálu či jaký je vůbec kontakt, na který by měla být zaslána odpověď pana ministra, dovoluji si z pověření Kabinetu ministra vnitra touto cestou požádat o doplnění těchto nezbytných údajů. V opačném případě nebude moci pan ministra na písemnost zaslat reakci.
Děkuji za pochopení,
Mgr. et Bc. Kateřina Stehlíková
vedoucí oddělení mezinárodní ochrany
OAMP MV ČR

оd: Hana <hana.demeterova@gmail.com>
komu: katerina.stehlikova@mvcr.cz

22.3. 2011    20:09

Vážená,
byla jsem požádána o zaslání dopisu na e-mail kancekáře ministra Johna podepsanými osobami, k němu byly přiloženy e-maily zástupců podepsaných:
Michael Kocáb @

Bart Staes @

Frieda Brepoels @

Hana Demeterová
o.s.Pomoz jednomu člověku, Praha

Originál dopisu ministrovi vnitra:

To:  Minister of Interior of Czech Republic Mr. Radek John

Prague 3.2.2011

Dear Mr. Minister,

in June and July 2010, the former minister and Czech Government Commissioner for Human Rights, Michael Kocab, appealed the Minister of Justice Mrs. Kovarova, and the Director of Department of the Asylum and Migration Policy of the Ministry of the Interior of Czech Republic (hereinafter referred to as DAMP) Mr. Haishman and his colleagues in the case of not extraditing Chechen Ali Atsaev to Russian Federation. Despite the declared willingness to deal with the case in a satisfactory way, the situation however still remains complicated, respectively indefensible.

Because of this, there was another intervention at the Director of DAMP on November 15, 2010, for this time by Mr. Imran Ezheev, adviser of the Member of European Parliament Mr. Bart Staes. At the request of Mr. Staes, Mr. Ezheev appealed in the case below. However, the situation has not changed to this day.

According to our information, Chechen Ali Atsaev, born on February 2, 1966, is held under the arrest in Praha-Pankrac since February 2010. Russian prosecutor’s office requested his extradition based on charges of alleged organization of a criminal offense of murder.

After two month in detention in 2009, he was liberated, the Municipal Court in Prague issued a ruling on impossibility of extradition to Russia, which was confirmed by ruling of the High Court of Justice in Prague. At the request of public prosecutor for additional evidence the judicial decisions mentioned before were canceled, the case was assized again with decision that extradition to Russian Federation is allowed and Mr.Atsaev was taken to custody again.

The decision of Czech authorities about the extradition of Mr.Atsaev is largely based on information from Czech Embassy in Moscow from February 2010, signed by former Ambassador Mr. Kostelka. It consists of the brief that participants in the first Chechen war (which Mr. Atsaev was, according to evidence, as a commander of unit of armed forces fighting federal army) are no longer in danger in Russian Federation because of declared amnesty.

This information is in full contradiction with the information from renowned international organizations concerned with human rights protection (submitted by Mr. Atsaev to Czech authorities) including, for example, Russian Memorial organization, highly appraised by European parliament in December 2009, which, on the contrary report intensifying persecution of former members of all phases of Chechen resistance (see appendix – letter of Mrs. Svetlana Gannushkina to former Minister of Justice Mrs. Kovarova).

In this case we also want to point out the Report on Human Rights in Northern Caucasus accepted by Parliament Assembly of Council of Europe from June 22, 2010, which states that the situation in Northern Caucasus region is the most serious and most delicate situation in terms of human rights protection and respect for legally consistent state in the whole geographical area under the supervision of Council of Europe. Situation regarding human rights area, such as the functioning of law and democratic institutions raises the utmost concerns: repeated disappearances of government opponents and human rights fighters still remain largely unpunished and are not clarified with due care. Reigns the air of intimidation of media and civic society and court authorities do absolutely nothing regarding these crimes of security forces.

Despite the before-mentioned, in September 2010 the High Court of Justice in Prague stated the admissibility of extradition with notion that „statements about possible persecution by Russian authorities for reasons of participation of the person being extradited in the so-called first Chechen war is not credible because of the undeniable fact of amnesty to the participants of this war from 1999“.

Last year, Mr. Atsaev requested political asylum in Czech republic. The request was denied by DAMP, but the Municipal Court in Prague ruled on December 2, 2009, that the decision be annulled and returned the case to DAMP for reconsideration. But DAMP didn’t discuss the matter further, and, on the contrary, intervened the court on February 4, 2010, in the matter of extradition of Mr. Atsaev to Russian Federation with information, that it recommends this extradition „because in his case didn’t find the above mentioned concerns and threats, and that the reason of judicial annulment of DAMP’s decision wasn’t the fact, that the court would consider the case of the above-mentioned worthy of international protection“.

However, the above statement is demonstrably not based on truth, as is apparent from the rationale of the mentioned judgement of the Municipal Court in Prague:„In this case, the court took as established, that the claimant was a member of a group of participants of armed resistance in the so-called first Chechen war against Russian Federation army, and that in a command function. According to the court, this fact establishes reasonable fear that the person being extradicted might be exposed to persecution in Russian Federation because of his membership in a group of participants of armed resistance in the so-called first Chechen war against the army of Russian Federation and this fact would make his position in the criminal trial proceedings worse…The defendant is required to examine and evaluate the claimant’s statement in the application for international protection. In this case the defendant didn’t act like that and didn’t handle claimant´s statements about his possible persecution as consequence of his participation in the so-called first Chechen war. The defendant will have a chance to correct this misconduct in a new hearing.“

Thus DAMP by its statement to the Municipal court in Prague regarding extradiction of Mr. Atsaev grossly disrespected the final order of the court and acted to the contrary of the baseline rule of refugee law – the so-called non-refoulement principle.

It is necessary to point out that opinion of DAMP was absolutely crucial for the decision of the extradition trial, as is apparent from the rationale of the ruling of Municipal Court in Prague on the admissibility of the extradition: “According to Municipal Court the opinion of the above mentioned authority (DAMP) can be regarded as qualified, because this authority has been handling at least hundreds of requests for asylum in Czech Republic by Russian Federation citizens of Chechen nationality“.

In other words, the life of person being extradited got into immediate danger in casual connection with clearly illegal, false and unreasoned conduct of DAMP.

The Supreme Administrative Court denied cassation complaint of DAMP on August 10, 2010 and ruled that the Ministry of Interior has to hear the case of Mr.Atsaev requesting international protection again: The ruling states, apart from other things: „In the question of succession of rulings in the case of extradition and asylum, it is necessary to point out that the ruling about permitting extradition cannot occur before the hearing about international protection will be lawfully completed“. From the mentioned ruling of Supreme Administrative Court it can be clearly concluded that the Ministry of the Interior conducted unlawfully in the case, which in causal relationship has led to the decision to extradit Mr.Atsaev to Russian Federation. The Ministry of the Interior has committed grave misconduct by demonstrably false statement in disagreement with final judgement of the Municipal Court and thus fatally influenced the process of extradition hearing. In other words, the person being extradited was primarily extradited to Russian Federation based on knowingly false statement of the Ministry of the Interior that his hearing about international protection has been effectively finished, even though that demonstrably wasn’t the fact and thus the Ministry of the Interior did mislead the extradition courts.

Please note, that in our opinion the life of Mr. Atsaev is in direct danger in case of his extradition to Russian Federation, because in the case of his extradition his life would be directly and seriously endangered, or, to say by another words, his extradition would break articles 3, 5 and 6 of Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, by which the Czech Republic is bound. In similar cases it is not possible to rely on promises of fair trial from the General Prosecutor of Russian Federation.

The current condition of the Russian juridical system can be understood on cases of, for example, Mihail Chodorkovsky or Sergey Magnitsky, who recently died in Russian detention. A few weeks ago, the European Parliament passed prohibition of entry into EU countries and precept of attachment of foreign assets of 60 Russian officials, including judges and prosecutors, who were involved in the death of the lawyer, Sergey Magnitsky.

The final judgement of Supreme Administrative Court took place more than four months ago, but the DAMP didn’t do any acts in the case and Mr.Atsaev is still held in prison.

Currently, we were informed about DAMP decision regarding the granting of asylum to Chechen citizen R. O., 2.2.2011, which claims important fact: „… there is a discrimination of native Caucasus people in Russian Feredation. These people are dicriminated by authorities, they become  an aim of the police vexation …“ (see enclosure no.2, page 4).

We ask you, Mr. Minister, to take actions leading to rapid resolution of Mr.Atsaev’s request for asylum.

Sincerely,

Michael Kocab (Czech Rep.), ex-minister for human rights

Frieda Brepoels (Belgium), Member of European Parliament,

Bart Staes (Belgium), Member of European Parliament ,

Svetlana Gannushkina (RF), Chairwoman of  the  Civic Assistance Committee and  Migration Rights Network,  Board member of the  Memorial,  member of the Council for the Development of Civil Society Institutions and Human Rights under the President of Russia.

Viktor Fainberg (France), disident

Vladimir Bukovsky (Great Britain), disident, writer

Prof. Bill Bowring  (Great Britain), Barrister, Director of the LLM/MA in Human Rights School of Law,  Birkbeck College, University of London, Chair of the International Steering Committee of the European Human Rights Advocacy Centre (EHRAC), President of the European Lawyers for Democracy and Human Rights (ELDH)

Victoria Poupko (USA), Head of  “Anna Politkovskaya Memorial Fund”

Imran Ezheev (Germany), advicer of the Member of Europian Parliament Bart Staes, Head of the “Goodwill without borders”

Nadezhda Banchik (USA), journalist, Amnesty Internarional USA

Mayrbek Taramov (Sweden), Director of “Chechen Human Rights Center”

Elena Maglevannaya (Finland), journalist

Olga Ceitlina (RF), Association of Russian Lawyers for Human Rights, the lawyer of the network „Migration and Law“

Alla Dudaeva (Georgia),  program author of the „First Caucasian“ TV Channel

Anzor Maskhadov (Norway), writer

Enclosure no.1: the letter of S. Gannushkina to D.Kovarova

«ГРАЖДАНСКОЕ СОДЕЙСТВИЕ»

Региональная общественная благотворительная организация помощи беженцам и вынужденным переселенцам

Телефон: (499)973-54-74         Факс: (495)251-53-19 ИНН  7708037113
Адрес приёмной: 127006, Москва, Р/с 40703810338320100413, в/с 40703840638320100413
Долгоруковская ул., д.33, стр. 6
(проезд до ст. метро «Новослободская»)
в Марьинорощинском ОСБ № 7981
Сбербанка России, г. Москва,
Приёмные дни: понедельник, среда с 10 до 20 часов; пятница с 10 до 15 БИК 044525225
E-mail: sgannush@mtu-net.ru; ccaserver@mtu-net.ru Корр. сч. 30101810400000000225

10.3. 2010г.

Министру юстиции Чехии

Г-же Даниеле Коваровой

Уважаемая г-жа Коварова!

Ко мне обратились представители общественных организаций Чехии, с которыми мы давно и продуктивно сотрудничаем с первых дней трагических событий в Чечне. Чешские неправительственные организации одними из первых начали работу в Чечне, они всегда были рядом с нами и хорошо осведомлены о текущей ситуации в этом регионе.

Обращение моих коллег касалось намерения выслать в Россию беженца, этнического чеченца, Али Ацаева, 1966 г.р., до выезда в Чехию проживавшего в г. Грозном. В первую чеченскую кампанию Али Ацаев воевал на стороне Масхадова и занимал должность начальника отряда.

По сообщенным мне сведениям, против Али Ацаева 19 марта 2003г. было возбуждено уголовное дело по обвинению в причастности к убийству, имевшему место 4 апреля 2002г. В конце 2008г. Генеральная прокуратура РФ направила в Чехию запрос об экстрадиции Ацаева.

В Чехию Али Ацаев приехал под чужим именем по паспорту Грузии на имя Реваза Левидзе. По этому паспорту проживал в Чехии, имел небольшой бизнес, даже приобрел оружие, что означает отсутствие отпечатков его пальцев в базах данных лиц, поданных в розыск.

Не могу судить об инкриминируемом Ацаеву преступлении, поскольку этот случай мне не известен.

Однако время возбуждения против Ацаева уголовного дела приходится на полосу фабрикаций уголовных против чеченцев. Нам известно множество случаев, когда это происходило в разных регионах России. Кампания изоляции чеченцев от общества то затухала, то с большой силой разгоралась, начиная с конца 1999 г., и продолжается по сей день.

В докладах, ежегодно публикуемых «Мемориалом» о положении чеченцев в России мы приводим много подобных фактов. Отмечу, что последний доклад в большой мере посвящен чудовищному положению чеченцев в пенитенциарной системе, откуда многим из них не удается

выйти живыми, см. http://refugee.memo.ru/C325678F00668DC3/$ID/285E0DD1BD7C85ECC32575C30055042D

Разумеется, наибольшему давлению и преследованиям подвергаются те, кто имел хотя бы малейшее отношение к стороне, противостоявшей федеральным войскам: воевавшие в первую или вторую кампании, родственники членов НВФ (незаконных вооруженных формирований), подозреваемы (часто без всяких оснований) в сочувствии НВФ.

С 25 февраля по 1 марта 2010г. я находилась в Чечне. Должна констатировать, что впервые за много лет столкнулась с таким уровнем всеобщего страха и подозрительности. Жители, потерявшие все после того, как их дома были сожжены людьми Кадырова, уволенные с работы, находящиеся в страшной нужде запуганы до такой степени, что несколько из таких семей не решились придти к нам за материальной поддержкой.

„Не найдена“ и не допрошена свидетельница похищения нашей погибшей сотрудницы и друга Наташи Эстемировой. Есть фоторобот девушки, сообщившей нашим сотрудникам о том, что она видела момент похищения Наташи. Но следствие не смогло до сих пор ее найти и опросить.

В настоящее время все еще последней сформулированной позицией УВКБ ООН остается текст, написанный в начале 2008г., когда в Чечне было затишье. УВКБ прекрасно понимает, что ситуация стала намного хуже, все запреты на похищения, которые на время были даны Рамзаном Кадыровым, сняты. Примером может служить похищение 3 ноября 2009г. сотрудницы Датского совета по беженцам Заремы Гайсановой. Операцией, в ходе которой это произошло, руководил лично Рамзан Кадыров. Он не скрывает этого, цинично подчеркивает, что готов в любую минуту принять у себя следователя. Но следователь по делу о похищении Заремы не решается не только вызвать Кадырова к себе, но придти и допросить его на дому.

Все жители Чечни должны постоянно и публично восхищаться не только достижениями социально-экономической сферы Чечни, но и личностью ее руководителя. Единственная, но далеко не стопроцентная гарантия безопасности, особенно для молодого мужчины, это находиться в окружении Рамзана Кадырова и совершать вместе с ним те кровавые преступления, которые сейчас в Чечне часто скрываются родственниками жертв, поскольку искать защиты им негде.

В такой ситуации, как депортация, так и экстрадиция этнических чеченцев в Россию представляется недопустимой и находится в противореччи с Конвенцией ООН 1951г., а также с основными положениями Европейской конвенции о защите прав человека и основных свобод.

Председатель Комитета «Гражданское содействие»,член Правления Общества «Мемориал», член Совета при Президенте РФ по содействию развитию институтов гражданского общества и правам человека, член Правительственной комиссии по миграционной политике

Светлана Ганнушкина

Enclosure No.2: The decision of the granting the asylum to R. O.

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2

Lazarská č.4/10, Praha 2-Nové Město

2 ZN    /2011

Věc: Příloha k oznámení ze dne 19.5.2011 o podezření ze spáchání trestného činu ministrem Jiřím Pospíšilem – zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr.zákoníku

Předkládám přílohy, známé ministerstvu spravedlnosti, ke kterým nebylo přihlíženo buď s cílem za jakoukoliv cenu vydat p. Atsaeva do Ruské federace, nebo z nedbalosti.

Přílohy: 4 str.

1. Stanovisko Leguslativní rady vlády ze dne 20.5.2010, ze kterého jasně vyplývá, že ministr se při svém rozhodování ve věci p.Aliho Atsaeva nemohl opírat o „nadřazenost“ extradičního řízení nad azylové – iniciativa ministerstva spravedlnosti byla odmítnuta a navrhovaná úprava nebyla přijata

2. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 10.11.2010 – Mezinárodní závazky ochrany lidských práv mají přednost před mezinárodním závazkem na vydávání

Hana Demeterová

V Praze dne 10.6.2011


Legislativní radavlády

Č.j.: 262/10

V Praze dne 20. května 2010

S ta n o v i s k o

Legislativnírady vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytucizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákonač. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Podle předkladatele  je návrh zákona  předložen s následujícími 7 rozpory:

1.    Ministerstvospravedlnosti – jde o4 rozpory týkající zákona o azylu; obsahově se jedná o jeden problém, a tosouběh extradičního řízení a řízení o udělení mezinárodní ochrany; cílemMinisterstva spravedlnosti je zavést prioritu extradičního řízení a do zákona oazylu vložit absolutní přednost realizace extradice před provedením řízení oudělení mezinárodní ochrany. Podle názoru předkladatele by přijetí navrhovanéprůlomové právní úpravy, spočívající na prioritě extradičního řízení předřízením ve věci mezinárodní ochrany, v konečném důsledku znamenalo omezenípráva cizince žádat o mezinárodní ochranu a řízení ve věci mezinárodní ochranyby tak bylo iluzorním, neboť žadatel by byl vydán do země původu nebo jinéhotřetího státu dříve, než by bylo skončeno řízení ve věci mezinárodní ochrany. Protinávrhu Ministerstva spravedlnosti na stanovení priority extradičního řízení sepostavil i Veřejný ochránce práv a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=254634&csum=4047b047

//Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 13.01.2011

ÚS: Vydání (extradice) žadatele o azyl do Gruzie

Analytická právní věta

K porušení zákazu mučení (čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti mučenía jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání) může dojít také při extradičním řízení, pokud se obecné soudy v jeho rámci nevypořádají s opakovaně předkládanými zprávami mezinárodních organizací (např.SOZE, OBSE, Amnesty International apod.), které poukazují na nedostatečné záruky spravedlivého procesu v Gruzii, na tamní politickou perzekuci a na kritickou situaci v oblasti vězeňství, tj. ve výsledku upřednostní obecně proklamované a vyžadující stranou slibované záruky spravedlivého procesu předkonkrétními argumenty stěžovatele a jiných mezinárodních (nevládních)organizací.

PRÁVNÍ VĚTY

Přesto, že extradiční řízení trvalo v obou jeho fázích téměř 15 let,nevypořádaly se v jeho rámci obecné soudy s opakovaně předkládanými zprávamiorganizací SOZE, OBSE, Amnesty International, Organizace pro pomoc uprchlíkům,Českého helsinského výboru, OPU a dalších, poukazujícími na nedostatečné zárukyspravedlivého procesu v Gruzii, na politickou perzekuci a na kritickou situaciv oblasti vězeňství. Všechny tyto organizace vydání stěžovatele výslovně nedoporučují. Pokud obecné soudy z těchto zpráv vycházely, jednalo se pouze okonstatování, že situace v Gruzii, zejména stav gruzínského vězeňství, sezlepšuje, to však bez konkrétní argumentace vztahující se ke konkrétnímupřípadu stěžovatele.

Ve výsledku tak upřednostnily obecně proklamované a vyžadující stranouslibované záruky spravedlivého procesu a vyjádření o zlepšujících se podmínkáchve věznicích v Gruzii před konkrétními, k osobě stěžovatele se vztahujícímiargumenty. V rámci záruk, poskytovaných gruzínskými orgány, se spokojily s tím,že je mu zaručena obnova řízení, „pokud o to požádá“, aniž by zkoumaly, zda tov jeho případě bude uskutečnitelné.

Obecné soudy rovněž nepodrobily adekvátnímu přezkumu rozsudek gruzínskéhosoudu, na jehož podkladě měl být stěžovatel vydán. Odsuzující rozsudek,předložený dožadujícím státem k žádosti o vydání odsouzeného k výkonu trestu dociziny, musí vyhovovat standardním požadavkům kladeným na meritorní rozhodnutív trestní věci, a to zejména po stránce jasnosti výroku a jeho odůvodnění.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2462/10, ze dne 10.11.2010

Mezinárodní závazky ochrany lidských práv mají přednost před mezinárodním závazkem na vydávání

Ústavní soud znovu vydal významné rozhodnutí ve věcech extradice (nepřípustnost vydaní, pokud je v rozporu s lidskoprávními závazky).

Extradice – mezinárodní závazky ochrany lidských práv mají přednost před mezinárodním závazkem na vydávání
Nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 2462/2010 ze dne 10.11.2010

Ústavní soud ČR opakovaně konstatoval, že v řízení o vydání k trestnímu řízení jsou obecné soudy povinny dát přednost závazkům ČR z mezinárodních smluv o ochraně lidských práv před závazky o vydávání (zejména Evropskou úmluvou o vydávání).

Ústavní soud nálezem I. ÚS 2462/2010 zrušil rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla konstatována přípustnost vydání pana Zouraba Nadiradzeho do Gruzie, a vyslovil, že rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do základních práv stěžovatele chráněných zejména čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení a čl. 7 odst. 2 Listiny.

Extradiční řízení ve věci pana Nadiradzeho trvalo po dobu 15ti let. V Gruzii byl pan Nadiradze odsouzen pro trestný čin vraždy, přičemž od počátku extradičního řízení v ČR tvrdil a prokazoval, že se tohoto činu nedopustil, že je vykonstruovaný a motivovaný tím, že pan Nadiradze disponuje důvěrnými informacemi ze státních institucí, v nichž působil, a tím že podporoval gruzínskou protivládní opozici.

Ústavní soud zejména zdůraznil, v souladu s nálezem I. ÚS 752/02, že cit.: „přednost závazků ze smluv o ochraně lidských práv v případě kolize závazků z mezinárodních smluv vyplývá především z obsahu těchto smluv, v návaznosti na ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, podle nějž je Česká republika právním státem. Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu. Proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit“ a dále uvedl:

Ústavní soud neshledal důvod odchýlit se od těchto dříve vyslovených závěrů ani v této posuzované věci. V této souvislosti nemohl abstrahovat ani od závažnosti druhé skupiny stěžovatelových argumentů. Podle čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, upravujícího zákaz vyhoštění a navracení (refoulement), žádný smluvní stát jakýmkoli způsobem nevyhostí nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.

Článek 3 odst. 1 Úmluvy proti mučení pak stanoví, že žádný smluvní stát nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. Podle odstavce druhého je, pro účely stanovení toho, zda takovéto důvody existují, třeba brát v úvahu veškeré související okolnosti, včetně (v odůvodněných případech) existence trvalého hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě. Podobně podle čl. 7 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Článek 3 Úmluvy stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Podle čl. 13, každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.

Ústavní soud se proto zaměřil na hodnocení souladu napadených rozhodnutí s čl. 7 odst. 2 Listiny, čl. 3 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení. K podobné problematice (vyhoštění cizince – žadatele o azyl), Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 553/06, ze dne 30. ledna 2007, uvedl, že „Rozhodnutí vyhostit cizince – žadatele o azyl – může vyvolat problém z hlediska čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (jemuž koresponduje čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jestliže existují závažné a ověřené důvody se domnívat, že dotyčný je vystaven reálnému riziku, že by byl podroben mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu (tzv. test „reálného rizika“). Přesto, že se citovaný nález vztahuje k rozhodnutí o vyhoštění, není důvod nevztáhnout zde uvedený závěr i na případ stěžovatele, tedy na řízení o vydání.

Otázkou extradice v případě hrozby mučení, nelidského či ponižujícího zacházení se v minulosti opakovaně zabýval i Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“), který například ve věci Bader a další proti Švédsku, 2005 (česky v časopise Soudní judikatura – Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 6/2005) uzavřel, že deportace cizince smluvním státem může vyvolat otázku podle čl. 3 Úmluvy a odpovědnost členského státu v případech, kdy by deportace znamenala reálné riziko, že dotyčná osoba bude v přijímacím státu vystavena zacházení v rozporu s citovaným článkem. Za těchto okolností čl. 3 Úmluvy zahrnuje povinnost nedeportovat dotyčnou osobu do takové země.

Ke konkrétní okolnostem odsouzení pana Nadiradzeho pak Ústavní soud uzavřel, že jsou zejména s ohledem na obsah odsuzujícího rozsudku dány vážné pochybnosti o spravedlnosti řízení, politické motivaci a vykonstruovanosti trestního řízení a rovněž rizika ve smyslu Úmluvy proti mučení, jež nebyla obecnými soudy řádně posuzovány, cit.:

Ústavní soud shledal, že stěžovatel předložil dostatečné množství důkazů a zpráv od na sobě vzájemně nezávislých zdrojů, které ve svém souhrnu prokazují, že existují podstatné důvody obávat se, že mu po jeho návratu hrozí nebezpečí mučení, krutého a nelidského zacházení či trestání. Uvedené se týká nejen nebezpečí „vyřizování účtů“ ze strany státních orgánů, případně jiné politické perzekuce, ale dopadá i na podmínky panující v gruzínských věznicích. Ve věci by nebylo nezajímavé doplnit dokazování i o zjištění, kolik osob a za jaké skutky již bylo demokratickými státy, tedy nejen státy Evropské unie, vydáno do Gruzie v posledních letech a kolika žádostem gruzínské strany nebylo vyhověno a proč.

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/trestni-oznameni-ministr-pospisil-ostre-odmita/

Trestní oznámení ministr Pospíšil ostře odmítá!

<< VÍME PRVNÍ >> Hana Demeterová podala 19. května trestní oznámení na Obvodní státní zastupitelství Praha 2.

3.červen 2011- 07:42
Jako předsedkyně občanského sdružení Pomoz jednomu člověku podala trestní oznámení na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) za zneužití pravomoci veřejného činitele. Dokument má redakce Prvnizpravy.cz k dispozici. „Trestní oznámení neznám, ale je účelové a absurdní,“ reagoval okamžitě pro Prvnizpravy.cz Jiří Pospíšil.

Trestní oznámení bylo podáno v souvislosti případu občana Ruské federace Alieho Atsaeva, čečenské národnosti. V jeho kauze totiž Nejvyšší správní soud 10.8. 2010  zamítl žádost na zrušení o mezinárodní ochrany pana Atsaeva, píše v trestním oznámení autorka. Věc prý se vracela na ministerstvo vnitra s tím, že žádost byla odmítnuta nezákonně a musí se projednávat znova. Současně probíhala žádost RF o vydání Atsaeva k trestnímu stíhání do Ruska, tvrdí Demeterová.

Ačkoliv Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch vydání tohoto občana RF, ve stejné době Nejvyšší správní soud uvedl, že „nemůže být vydán: , dokud pravomocně neskončí řízení o mezinárodní ochraně“ dotyčné osoby, včetně toho, že „stát musí nejprve vyřešit otázku žadatelova uprchlického statutu a teprve potom rozhodnout, zda může být vyžádaná osoba v souladu se zákonem vydána“, upozorňuje trestní oznámení.

Podle Demeterové však ministerstvo vnitra neučinilo žádné rozhodnutí a 24. února 2011 bylo ministrem spravedlnosti Pospíšilem vydáno rozhodnutí, kterým se povoluje vydání A. Atsaeva do Ruské federace. Za Atsaeva se postavil nejen Michael Kocáb, avšak podle ministerstva spravedlnosti prý není postoj Nejvyššího správního soudu (NSS) podstatný, pokud se jedná o „nebezpečnou osobu v zemi, v níž se nachází“.  Ovšem ze žádného soudního řízení nevyplývá, že Atsaev je nebezpečný pro ČR, uvádí Demeterová.  Rovněž předseda NSS Josef Baxa prý trvá na tom, že pro ministra spravedlnosti je výklad NSS závazný.

Jak Demeterová připomíná, Atsaev je již 16 měsíců ve vazbě a „nezákonnost ministerstva vnitra a spravedlnosti pokračuje tedy dále“.  „Jedná se o svévolné překročení pravomoci, kterým (Jiří Pospíšil) ohrozil život člověka,“ dodává Demeterová.

Ministr však jednoznačně odporuje. „Řídil jsem se rozhodnutím Městského a Vrchního soudu. Nejvyšší správní soud v této věci nerozhodoval, to je nesmysl, řídil jsem se standardním posuzováním justice a expertů, a nemohu nerozhodovat,“ zdůraznil pro Prvnizpravy.cz s tím, že v případě pana Atsaeva se nejednalo mj. o politický delikt, nýbrž o vraždu.

Rozčílený ministr dodal, že zvažuje naopak trestní oznámení za „křivé svědectví“ na autory trestního oznámení na svoji osobu.

(Jiří Kouda, foto: prvnizpravy.cz.)

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/199136.aspx

Pospíšil odmítá trestní oznámení. Je účelové a absurdní

5.6.2011 15:55 – Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) má na krku trestní oznámení. Jeho opodstatnění ale popírá.

Předsedkyně občanského sdružení Pomoz jednomu člověku Hana Demeterová podala trestní oznámení na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) za zneužití pravomoci veřejného činitele.

Pospíšil je proti

Dokument má k dispozici redakce serveru Prvnizpravy.cz. „Trestní oznámení neznám, ale je účelové a absurdní,“ uvedl pro server ministr.

Trestní oznámení bylo podáno v souvislosti s případem občana Ruské federace Alieho Atsaeva, který je čečenské národnosti.

V jeho kauze totiž podle autorky trestního oznámení Nejvyšší správní soud v srpnu roku 2010 zamítl žádost na zrušení o mezinárodní ochrany.

Stěžovatelka se nevzdává

Demeterová prý věc vracela na ministerstvo vnitra s tím, že žádost byla odmítnuta nezákonně a musí se projednávat znovu. Současně prý podle ní probíhala žádost Ruské federace o vydání Atsaeva k trestnímu stíhání do Ruska.

I přesto, že Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch vydání tohoto občana Ruské federace, ve stejné době Nejvyšší správní soud uvedl, že „nemůže být vydán, dokud pravomocně neskončí řízení o mezinárodní ochraně“.

Soud také uložil, že „stát musí nejprve vyřešit otázku žadatelova uprchlického statutu a teprve potom rozhodnout, zda může být vyžádaná osoba v souladu se zákonem vydána“, upozorňuje trestní oznámení.

Ministerstvo prý otálelo

Podle Demeterové však ministerstvo vnitra neučinilo žádné rozhodnutí a 24. února 2011 bylo ministrem spravedlnosti Pospíšilem vydáno rozhodnutí, kterým se povoluje vydání A. Atsaeva do Ruské federace.
Podavatelka trestního oznámení podle serveru tvrdí, že Atsaev je již 16 měsíců ve vazbě a „nezákonnost ministerstva vnitra a spravedlnosti pokračuje tedy dále“. „Jedná se o svévolné překročení pravomoci, kterým (Jiří Pospíšil) ohrozil život člověka,“ uvedla podle serveru Prvnizpravy.cz. Demeterová.

Městské státní zastupitelství

nám. 14. října 2188/9

150 00 Praha 5

Věc: Žádost o přezkum rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2,

2 ZN 205/2011-5

Žádám Vás tímto o přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí ze dne 22.6.2011, a to z důvodu nesouhlasu s nesprávnými vývody státního zástupce JUDr. Tomáše Bláhy.

1. Státní zástupce uvádí:

“…názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu…podle kterého rozhodnutí o povolení vydání…nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně…je zcela logickým, neboť v případě fyzické realizace vydání osoby do cizího státu by se stalo jakékoliv následné rozhodnutí v řízení o mezinárodní ochraně prakticky nevykonatelným. Na druhou stranu je nutno uvést, že Ministerstvo spravedlnosti České republiky (ani ministr spravedlnosti JUDr. Pospíšil) nebylo účastníkem řízení o kasační stížnosti podané Ministerstvem vnitra České republiky a předmětný rozsudek  Nejvyššího správního soudu mu zjevně nebyl doručován…”

K tomuto namítám, že předmětný rozsudek NSS byl ministerstvu spravedlnosti poprvé zaslán 8.9.2010, a následně mnohokrát citován v dokumentaci, týkající se případu p.Atsaeva ve vztahu k ministerstvu spravedlnosti.

O tom, že MS bylo o rozhodnutí NSS informováno, svědčí mj. vyjádření ministra Pospíšila k Ústavnímu soudu ze dne 29.4.2011:

Upozorňuji na skutečnost, že názor Nejvyššího správního soudu se opírá o Metodický pokyn k extradici a mezinárodní ochraně uprchlíků Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), který není právně závaznýVýkladu, že neskončené azylové řízení nebrání povolení a provedení vydání, pokud v rámci extradičního řízení byl jeho soulad s uvedenými závazky posouzen, nasvědčuje ostatně i ustanovení…”

Je tedy jednoznačné, že ministr nehodlal respektovat rozhodnutí NSS a fyzické vydání p. Atsaeva mělo být realizováno. O seznámení se s rozhodnutím NSS jednoznačně svědčí také vyjádření náměstka ministra Pospíšila Ženíška v dopise Michaelu Kocábovi ze dne 17.3.2011: “…si Vám z pověření pana ministra dovoluji sdělit, že před rozhodnutím pana ministra o povolení vydání jmenovaného k trestnímu stíhání do Ruské federace byla věc… i panem ministrem samotným dostatečně přezkoumána… Pokud se jedná o Vámi citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu…, dovolujeme si upozornit, že Nejvyšší správní soud rozhoduje jako orgán správního soudnictví…Ministr spravedlnosti však rozhoduje o povolení či nepovolení vydání v rámci extradičního řízení…a tato rozhodnutí nepodléhají přezkumu ve správním soudnictví…”

Státní zástupce  však uvádí:

“K formulacím, obsaženým v dopise náměstka…Ženíška…se státnímu zástupci nepřísluší vyjadřovat ani je nikterak hodnotit.

Státní zástupce tedy v rozporu se svým vlastním tvrzením (o logickém rozhodnutí NSS) řádně neposoudil uvedená fakta, která jeho vlastnímu tvrzení odporují.

2.  Z vyjádření předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Baxy ze dne 26. dubna 2011:

“V prvé řadě děkuji za upozornění na postup Ministerstva spravedlnosti. Věc jsem důkladně konzultoval s několika soudci zdejšího soudu …Přestože i pro mne vyvstávají v tomto případě mnohé otazníky ohledně vhodnosti, ba dokonce i zákonnosti Vámi popisovaného a doloženého postupu Ministerstva spravedlnosti z hlediska českého vnitrostátního práva i mezinárodních závazků České republiky, jako předseda Nejvyššího správního soudu nemohu než setrvat na právním závěru, který náš soud již učinil… je především Ministerstvo vnitra tím subjektem, ne němž spočívá největší závazek k tomu, aby Česká republika neporušila zásadu non-refoulement…Je proto nepřípustné, aby se ministerstvo vnitra tohoto zákonem svěřeného mezinárodního závazku zprostilo tím, že by jeho hodnocení přenechalo, nebo přeneslo na jiný organ, byť by to byl soud nebo ministr rozhodující o povolení vydání k trestnímu stíhání do ciziny…Orgány odpovědné za rozhodování o extradiční žádosti nemají obvyklé znalosti a zkušenosti v uprchlické problematice… Hlavně v otázkách politického charakteru trestného činu vystupuje do popředí potřeba hodnocení politické situace, dodržování lidských práv, pronásledování určitých sociálních skupin… nelze vyloučit, že důkazy…mohou být vykonstruované a byly vytvořeny se záměrem pronásledovat danou osobu. Přitom právě předcházení politického pronásledování osob, o jejichž vydání se jedná, je především úlohou řízení o mezinárodní ochraně…Na tomto názoru Nejvyšší právní soud stojí a předpokládá, že jej všechny orgány veřejné moci ČR budou respektovat.”

Ministr spravedlnosti však tyto závěry NSS zjevně nerespektoval, přestože mu dle výše uvedeného měly být dostatečně známy.

Státní zástupce se však nepozastavil nad pochybnostmi předsedy NSS o zákonnosti postupu MS a nevyjádřil se k tomuto faktu.

3. Z vyjádření JUDr. Pospíšila v tisku vyplývá předpojatost:

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/trestni-oznameni-ministr-pospisil-ostre-odmita/

“…v případě pana Atsaeva se nejednalo mj. o politický delikt, nýbrž o vraždu…”

Ministr spravedlnosti poskytl tisku takové vyjádření nehledě na to, že politický delikt se může samozřejmě rovnat vykonstruovanému obvinění z organizace vraždy jako v případě p. Atsaeva.

Jeho tvrzení je  v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze, který zrušil rozhodnutí Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR o neudělení mezinárodní ochrany p. Atsaevovi:

„Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení… Žalovaný je povinen zkoumat a vyhodnotit žalobcovo tvrzení uvedené v žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto případě tak žalovaný nepostupoval a nezabýval se žalobcovým tvrzením o jeho možné perzekuci v důsledku jeho účasti v tzv. první čečenské válce. Toto pochybení bude moci žalovaný napravit v novém řízení.“

Nejvyšší správní soud kasační stížnost OAMP dne 10.8.2010 zamítl a nařídil MV žádost p. Atsaeva o poskytnutí mezinárodní ochrany znovu projednat.

V rozhodnutí Odboru azylové a migrační politiky MV ČR o udělení azylu jiné osobě ze dne 2.2.2011 se konstatuje, že “…v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany …“.

Tedy předjímání rozhodnutí o tom, zda případ p. Atsaeva má či nemá politické pozadí, je v případě ministra spravedlnosti Pospíšila zarážející, stejně jako níže uvedený ministrův výrok:

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/199136.aspx

Předsedkyně občanského sdružení Pomoz jednomu člověku Hana Demeterová podala trestní oznámení na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) za zneužití pravomoci veřejného činitele… „Trestní oznámení neznám, ale je účelové a absurdní,“ uvedl pro server ministr.

Z výše uvedených skutečností, jakož i z dalších, uvedených v prvním podání je zřejmé, že jednáním ministra Pospíšila došlo k narušení práv p. Atsaeva zneužitím postavení úřední osoby.

Hana Demeterová

předsedkyně o.s.Pomoz jednomu člověku

Přílohy: 5 stran

V Praze dne 12.7.2011

Ministr spravedlnosti

JUDr. Pospíšil

Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

k č.j.: 2727/2008-MOT-T/59

Vydávaný: Ali Atsaev, nar. 02.02. 1966

obhájce Mgr. Marek Čechovský, advokát  č. osvědčení 10.687,

Sídlo AK a adresa pro doručování: Václavské náměstí 21, 110 00  Praha 1

Opětovné doplnění žádost vydávaného o aplikace § 399/2 trestního řádu – nepovolení vydání

DOPORUČENĚ

Jednou

Přílohy:

-          kopie rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.8.2010

-          kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2009 č.j.: 4 Az 2/2009

-          kopie stížnosti  k řediteli OAMP MV ze dne 17.3.2010

Vážený pane ministře,

v návaznosti na předchozí přípisy adresované Vašemu úřadu dne 9.3.2010, respektive 22.3.2010 se na Vás obracím jakožto obhájce mého klienta, pana Aliho Atsaeva, nar: 22.1966, občana Ruské federace, čečenské národnosti a to ve věci vydání k trestnímu stíhání do země původu za údajné spáchání trestného činu vraždy, spis veden Městským soudem v Praze pod číslem jednacím: Nt 475/2008. Ve věci již rozhodl Městský soudu v Praze tak, že vydání je přípustné a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i rozhodnutím Vrchního soudu. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o podnětu Vaší předchůdkyně, paní ministryně JUDr. Kovářové, které by mělo být doručeno Vašemu úřadu během několika dnů, bude Vám v korelaci s § 399 odst. 1 trestního řádu předložen spis k finálnímu rozhodnutí.

S odkazem na předchozí žádosti a přípisy a v nich specifikované argumenty, respektive důkazy svědčící jednoznačně pro nevydání mého klienta do Ruské federace a  s odkazem na detailní argumentaci prezentovanou ve stížnosti k Evropskému soudu pro lidská  práva ze dne 10.3.2010 s žádostí o aplikaci článku 39 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jenž byla Vašemu úřadu již dříve v kopii zaslána, odkazuje obhájce vydávaného v současné době primárně na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, č.j. 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010 ve věci řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany účastníku řízení/vydávanému, který sice ještě nebyl stěžovateli (ministerstvo vnitra) a žalobci (vydávaný) doručen, nicméně byl uveřejněn na internetových stránkách Nevyššího správního soudu dne 8.9.2010 a který v kopii přikládáme. Výše specifikovaným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud ČR kasační stížnost Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra je tak povinno znovu a tentokrát již řádně a důkladně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud ČR navíc ve třinácti stránkovém odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě zcela jednoznačně přitakává argumentům prezentovaným vydávaným, resp. jeho obhájcem a naopak vyvrací právní argumentaci Ministerstva vnitra. Zejména a především taktéž senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 rozsudku explicitně konstatuje, že cituji: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu“. Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy nejen dovodit, že Ministerstvo vnitra postupovalo ve věci vydávaného jednoznačně nezákonně, což ostatně v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání vydávaného k trestnímu stíhání do Ruské federace (blíže viz níže), ale také, že Vaše rozhodnutí o případném vydání by nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany.

Z výše uvedených důvodů Vás proto pane ministře zdvořile žádám nejen o vyčkání na výsledek řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, tak jak to vyžaduje Nevyšší správní soud ČR, ale zároveň – vzhledem k enormnímu významu projednávané věci – taktéž o důkladné prostudování kauzy v kontextu obhajobou a Nejvyšším správním soudem ČR předložené argumentace, které nemůže podle našeho názoru vést k jinému řešení než k rozhodnutí vydávaného finálně do Ruské federace nevydat. Kromě v původních podáních prezentovaných argumentů, které je na tomto místě již zbytečné opětovně opakovat, si dovoluji důrazně poukázat na klíčovou skutečnost, na základě které byl vydávaný rozhodnutím Městského soudu v Praze vydán – postoj a vyjádření OAMP Ministerstva vnitra. Městský soud v Praze totiž odůvodnil své rozhodnutí o vydání primárně odkazem na stav azylového řízení, respektive vyjádření OMP MV, které však bylo prokazatelně účelové a tendenční, což je zcela zřejmé z doložené kopie stížnosti  k řediteli OAMP MV ze dne 17.3.2010, na kterou však nebyla adekvátně reagováno. Z tohoto dokumentu jednoznačně – při pouhé bazální komparaci stanoviska OAMP MV ze dne 2.2010 pod č.j.: OAM-42/LE-05-2009 vydávacímu soudu a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2010 č.j.: 4 Az 2/2009-57 – vyplývá závažné pochybení kompetentní pracovnice, které vzhledem k prokazatelně nepravdivým tvrzením v rozporu s pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze fatálně ovlivnilo průběh vydávacího řízení. Výše uvedené argumenty obhajoby byly zcela jednoznačně potvrzeny právě inkriminovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č.j. 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010. Jinými slovy vydávaný byl příslušnými soudy primárně vydán do Ruské federace na základě vědomě nepravdivého tvrzení Ministerstva vnitra, že jeho řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany bylo fakticky skončeno, přestože tomu tak prokazatelně nebylo a správní orgán tak uvedl vydávací soudy v omyl.

Dále bych chtěl upozornit také na postoj Rady vlády ČR pro lidská práva, která schválila na svém zasedání dne 10. června 2010 podnět Výboru pro práva cizinců k otázkám poskytování mezinárodní ochrany a zejména návratové politiky do země původu Čečenska s ohledem k osobám z Čečenska a osobám čečenského původu ze dne 18. května 2010. Podnět vyzývá vládu, aby při zacházení s těmito osobami dbala na dodržování jejich práv daných mezinárodními úmluvami a také doporučeními Rady OSN pro lidská práva ze zpráv o stavu lidských práv v Ruské federaci a zajištění, aby odmítnutí žadatelé o mezinárodní ochranu z Čečenska nebo žadatelé čečenského původu, jako i další cizinci z Čečenska nebo čečenského původu, byli navraceni do země původu striktně na základě dobrovolnosti. Pokud bude návrh usnesení vládou schválen, pak bude mimo jiné i ministryně či ministr spravedlnosti zavázána osoby čečenské národnosti nevydat. Nutno zdůraznit, že  – jak vyplývá z obsahu schváleného podnětu – tento přístup by měl být uplatněn vůči všem osobám čečenské národnosti bez ohledu na prokázání participace na bojích v rusko-čečenské válce. O to více by měl platit v případě vydávaného, který byl prokazatelně tzv. bojovníkem v rusko-čečenské válce (což ostatně nebylo zpochybňováno ani vydávacími soudy ani Vaší předchůdkyní) a důvody hrozící perzekuce ze strany ruských úřadů jsou tak zcela zřejmé a navíc jeho řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany bude teprve (poprvé) na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR  řádně projednáno.

V neposlední řadě se také nemohu ztotožnit s argumentací Vaší předchůdkyně, dle které Ruskou federaci údajně nelze považovat za zemi, kde by docházelo k masovému, hrubému a systematickému porušování lidských práv, což mimo jiné údajně vyplývá i z členství Ruské federace v Radě Evropy. O opaku (vyjma množství dokumentů již založených do spisového materiálu) svědčí právě i aktuální návrh Výboru pro právní záležitosti a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 28.5.2010 o zprávě o lidských právech na severním Kavkaze, který konstatuje, že situace v severokavkazském regionu, zejména v Čečenské republice, Ingušsku a Dagestánu dnes představuje nejvážnější a nejchoulostivější situaci z hlediska ochrany lidských práv a respektování právního státu v celé zeměpisné oblasti spadající pod Radu Evropy. Situace v oblasti lidských práv, jako je fungování práva a demokratických institucí vzbuzuje nejostřejší znepokojení: opakované mizení odpůrců vlády a bojovníků za lidská práva nadále zůstávají v široké míře nepotrestána a nejsou s náležitou péčí objasněna, jsou vedena odvetná opatření proti rodinám osob podezřelých z příslušnosti k ilegálním ozbrojeným frakcím (podpalování jejich obydlí; blízcí příbuzní podezřelého nebo podezřelých jsou unášeni nebo dostávají tvrdé výhrůžky), panuje zde ovzduší zastrašování médií a občanské společnosti a soudní orgány ohledně těchto zločinů bezpečnostních sil nečiní zhola nic. To vše se děje v atmosféře zosobnění moci, která je s ohledem na jeho neúměrnost v demokracii ostudná. Návrh byl schválen Parlamentním shromážděním Rady Evropy minulý týden, konkrétně 24.6.2010.

Z výše uvedených důvodů opětovně žádám, aby byla případu věnována adekvátní a maximální pozornost a následně aplikováno ustanovení §399 odstavec 2 trestního řádu a abyste pane ministře rozhodl tak, že vydání mého klienta, pana Aliho Atsaeva, není přípustné, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen jeho život, respektive  by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.

S pozdravem

V Praze dne 8.9.2010

Ali Atsaev

obhájce Mgr. Marek Čechovský

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Viktor-Fainberg-Pane-ministre-proc-neni-dosud-ve-veci-azylu-p-Atsaeva-rozhodnuto-219319

Viktor Fainberg: Pane ministře, proč není dosud ve věci azylu p. Atsaeva rozhodnuto?

Otevřený dopis ministrovi vnitra p. Janu Kubicemu

Autor: Hans Štembera
Popisek: Ministr vnitra Jan Kubice
9.1.2012 17:52

Vážený pane ministře,

obracím se k Vám otevřeným dopisem, jelikož všechny moje pokusy zkontaktovat se s Vámi byly marné.

Před devíti měsíci mne přijal Váš náměstek p. Jaroslav Hruška. Ujistil mne v tom, že věc žadatele o azyl p. Aliho Atsaeva, kvůli které jsem ho oslovil, bude pod jeho kontrolou.

Ali Atsaev sdílí osud mnoha tisíců svých krajanů, které národní tragédie čečenského národa, především barbarská invaze doprovázená genocidou, donutila utéct za hranice své země. Bohužel, daleko ne všichni tito psanci mohou žít klidně a bezpečně dokonce i v demokratických zemích, které je přijaly. Stejná nelítostná ruka, která sela smrt a ničila jejich vlast, se za nimi natahuje i za hranice. „Nevyšetřené“ či spíše „anonymní“ vraždy nepohodlných ruským orgánům osob nezávisle od místa, kde se nacházejí, se staly už všední skutečností. Celými roky pokračuje lov na ty, kteří se zbraní v ruce bránili svou zemi v době dvou rusko-čečenských válek. Pod hlavičkou amnestií, takového nepodařeného klaunského „odpuštění“ bývalým bojovníkům, je žádají vydat „k upotřebení“ ruské justici na základě obvinění vymlácených při mučení, nejčastěji  bez jakýchkoliv  důkazů. Případ Aliho Atsaeva spadá pod poslední kategorii.

Před několika dny, když jsem se dozvěděl, že rozhodnutí v jeho věci – tzn. jeho osud – stále visí ve stavu beztíže (už prakticky několik let), a že jeho matka se nachází v kritickém stavu a chtěla by ho naposledy vidět, jsem vyletěl do Prahy, abych se pokusil o setkání s Vámi.

K nekonečnému mučitelnému očekávání se přidala hrůza ze ztráty nejbližšího člověka, nemožnost rozloučit se s ním navždy.

Minulý čtvrtek ráno jsem přijel na ministerstvo vnitra společně s p. Hanou Demeterovou z organizace Pomoz jednomu člověku. Paní Podlipná ze sekretariátu ministra jí řekla, že předá mou prosbu o setkání řediteli Vašeho kabinetu, jakmile skončí tehdy probíhající Vaše schůze.  Za několik hodin k nám přišel nějaký pán z oddělení stížností občanů s dotazem, na co si to stěžujeme, a ať to předáme písemně. Když jsme řekli, že  bezvýsledného psaní z naší strany bylo mnoho, přišel k nám jeho šéf p. Saveljev. Řekli nám, že jste již odjel z ministerstva, a navrhli napsat na Vaše jméno dopis s tím, že následujícího dne v 11 hodin si máme přijít pro odpověď. Prý jste si osobně Vy i p. náměstek Hruška vyžádali do 10.30 hodin následujícího dne stanovisko Odboru azylové a migrační politiky, proč dosud není ve věci p. Atsaeva rozhodnuto.

V pátek nám stejní pánové předali odpověď, avšak jeho autorem jste nebyl Vy, pane ministře, ani Váš náměstek p. Hruška. Byl podepsán p. Tomášem Haišmanem, tím samým, který ještě před dvěma lety i dále úporně trval na vydání Aliho Atsaeva ruským orgánům.

P. Haišman laskavě navrh zoufalému, dlouhým strádáním zmučenému člověku svobodu volby: zůstat v České republice v očekávání rozhodnutí, které v lepším případě může trvat do aleluja, nebo – pokud se chce rozloučit s umírající matkou – odjet z ČR na svůj strach a risk bez dokumentů, tzn. vydat se na mučení a téměř jistou smrt.

Dopis nám předal vedoucí oddělení žalob p.Saveljev, který byl podle všeho plně solidární s jeho formou a obsahem (a neopomněl říci, že s obsahem dopisu samozřejmě souhlasí i p. náměstek Hruška). Poslední má význam samo o sobě: p. Saveljev je vystudovaný právník se stáží, vyučoval historii i právo na Vysoké škole SNB, která měla i fakultu STB, několik let do samé sametové revoluce.

Doufám, že mne, pane ministře, neodsoudíte za nepřítomnost všeobecně přijatých eufemismů. Ale prostě jsem k nim nepřivykl.

Obracím se k Vám nejenom jako k ministrovi vnitra, ale také jako ke člověku, jehož životopis znají a váží si ho mnozí Vaši spoluobčané. Jinak to neumím, a jinak bych ani nepovažoval za vhodné tento dopis psát. Někteří lidé znající Vás blíže mi řekli, že jste se snad o mé prosbě ani nemohl dozvědět. P. Saveljev dokonce řekl, že podle jeho informací jsem se odmítl setkat  s p.Hruškou, což samozřejmě nebyl pravda. Možná se p. Saveljev sám stal obětí dezinformace, v každém případě já jsem se chtě-nechtě stal hrdinou Kafkova „Zámku“.

Pane ministře, autorita Vaší země, se kterou peripetie minulého století do určité míry spojily můj osud, mi opravdu není lhostejná. Na mapě Evropské unie vypadá Česká republika jako disident, a může se tím pyšnit. Váš národ nezapomněl, že za mnichovskou zradu zaplatil svět strašlivou cenu. Má čím odpovědět na výzvy „držet hubu a krok“ od představitelů postkoloniální „staré“ Evropy.

Pane ministře, věřím, že uděláte vše, co je ve Vašich silách, aby rozhodnutí o osudu Aliho Atsaeva a jeho rodiny odpovídalo duchu demokracie a kultury Evropy, v jejichž ochraně hraje Vaše země základní roli.

S pozdravem,

Viktor Fainberg , vfainberg@hotmail.fr