O rozpolcené mysli pracovníků organizací pomáhajícím uprchlíkům

O rozpolcené mysli pracovníků organizací pomáhajícím uprchlíkům

Sledoval jsem na Britských listech články redaktorky Jany Ridvanové na téma žadatelů o azyl v ČR. V jednom svém článku Jana Ridvanová  hodnotila práci a smysl existence organizací, které mají v popisu práce pomáhat uprchlíkům. A – to je důležité – kvůli této činnosti jsou financovány z eráru. To hodnocení nebylo vůbec příznivé. Ani trochu nebylo příznivé. Zajímaly mě tedy i postoje pracovníků těchto organizací. Na webu organizace Berkat jsem našel vyjádření  Jany Hradílkové http://www.berkat.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=35%3Avyjadeni-jany-hradilkove-knlanku-snnazvem-pro-lide-utikaji-znkavkazu-do-evropy-zveejnnem-vnbritskych-listech&lang=cs

Vyplývá z něj, že Berkat prý neprovozuje humanitární činnost, ale usiluje o integraci znevýhodněných skupin z Grozného dle zadání ministerstva vnitra…Hmm. NO COMMENT.

Na webu Organizace pro pomoc uprchlíkům http://www.opu.cz/cz/article/84 jsem objevil další vyjádření, ředitele OPU Martina Rozumka – Jana Ridvanová je prý součástí konspirace vedené jistou osobou, jejíž organizace prý usiluje o monopol v pomoci běžencům z Kavkazu. A pro své cíle, aby nebyl vytvořen monopol v pomoci běžencům z Kavkazu, pan ředitel vyhlásil bojkot oné organizace a varuje před ní i na Slovensku. Představa, že humanitární organizace se budou tahat o uprchlíky jako pohřební služby o nebožtíky, mě trochu pobavila. Ale opravdu jenom trochu, jinak na celé záležitosti není zábavného vůbec nic. Pročítal jsem články na webu organizace, kterou ty „oficiální“ jaksi nemohou vystát. Dozvěděl jsem se o otřesném chování českých úředníků, a to nejen v případech běženců z Kavkazu. A taky třeba o tom, že „poradkyní“ jednoho uprchlíka, jehož věc byla hodně medializovaná a přesto není dodnes po letech dořešená,  byla dříve Jitka Pechová z Poradny pro uprchlíky. Podle ní už dotyčný neměl žádnou šanci dostat azyl, tak mu poradila, ať se vrátí domů.  A sama odešla z poradny pracovat přímo na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Poté, co při práci v poradně dokončila studia na Policejní akademii s bakalářskou prací na téma “ Čečenská otázka a její vztah k terorismu“. To mnozí uprchlíci, kterým „radila“ a měla jim pomáhat domoci se nápravy v případech chybných rozhodnutí OAMP MV, ovšem netušili…

https://sis.polac.cz/dipl_st/index.php?id=&tid=&do=main&doo=detail&did=9018

http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:U9zfJADox5AJ:www.mvcr.cz/soubor/185-7-pdf.aspx+jitka+ch.pechov%C3%A1&hl=cs&gl=cz&pid=bl&srcid=ADGEESjuc1w7jY8LdDYg8XXt8sl4VZFmXZB7zydL1W2y5exrB3VGaBc1vAGdMoBb5JCFu9bXtyFnb8-nIg8Zxp_h7StBCo7SPq0Q7NR2CjYqeBLLRJinGtmU48sX2gbV9ztd1KlcSGWS&sig=AHIEtbSVA-XVdrKoCTiTc0-b3rsmgFSevA

Není mým záměrem dělat tady kompilaci z různých serverů a případy konkrétních uprchlíků znovu rozebírat. Jenom napíši jejich shodný závěr: v MNOHA případech postup OAMP MV nebyl v pořádku (diplomaticky napsáno), a soudy rozhodly, že případy se musejí znovu projednat, protože se OAMP dopustil nezákonnosti, hrubě nerespektoval rozhodnutí soudu apod. Ale zdá se, že mohou být všichni na ministerstvu vnitra v klidu – nikdo není osobně zodpovědný za nezákonná rozhodnutí a za soudní a jiné náklady, která s takovými rozhodnutími souvisí.

Vracím se k podstatě článku – k úloze výše jmenovaných organizací, a pokládám řečnickou otázku: „Co mají případy, o kterých píše Jana Ridvanová, společného?“ Společné je to, že od nich daly ruce pryč ty organizace, které mají přímo v programu a v popisu práce řešit problémy uprchlíků. A co víc, na tuto činnost dostávají nemalou finanční podporu. A ještě: v mnoha případech šlo lidem o život! Křičím tedy otázky: Kde byly všechny ty organizace???!!! Kde byla třeba Organizace pro pomoc uprchlíkům?  Kde byl Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR)? K nim se mnoho lidí, o kterých Ridvanová psala, s prosbou o pomoc obracelo – ale nedostali ji.

Když v pátek večer, ani ne po čtyřech hodinách, co faxem obdržel návrh, rozhodl  Evropský soud pro lidská práva o vydání předběžného opatření a zakázal vládě ČR plánované vydání uprchlíka do vlasti, to není žádný zásadní problém? To je jenom ptákovina, kvůli které lidem v těchto organizacích nestojí za to hnout prstem? Kdo má uprchlíky bránit před nezákonnými rozhodnutími a postupy, když ne tyto organizace?!

Třeba je to tím, že pracovníci těchto organizací trpí rozpolcením osobnosti? Představuji si sled jejich rozpolcených myšlenek následovně: „To rozhodnutí o vydání je průšvih…když ho vydáme, je velká pravděpodobnost že ho budou mučit, a přijde o život..to je situace, to je situace…dá se s tím něco dělat?…dá, ale tím si naštveme OAMP..a když oni nám přidělují peníze…SORRY  uprchlíku, ale když se tě proti vůli OAMP pokusíme zachránit, nemuseli bychom dostat peníze na to, abychom zachraňovali uprchlíky…to je situace, to je situace…“

Je obrovskou systémovou chybou, že o přidělení velkých finančních částek organizacím, „starajícím se“ o uprchlíky,  rozhoduje stejný útvar, který rozhoduje o pobytu či vyhostění uprchlíků. Jak asi bude organizace napadat nesprávná a dokonce nezákonná rozhodnutí útvaru, když tento má v ruce kohoutek penězovodu do těchto organizací? Jediným řešením je, aby přidělování peněz organizacím přešlo pod jiné ministerstvo, logicky se nabízí ministerstvo práce a sociálních věcí. Pak snad tyto organizace přestanou dávat ruce pryč od (s prominutím) průserových věcí týkajících se uprchlíků, a jejich činnosti nebudou suplovat někteří nadšenci či organizace jiné (státem nefinancované), které původně vznikly za jiným účelem.