UNHCR-Čečensko

UNHCR

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky                                 

Prozatímní směrnice pro hodnocení potřeby mezinárodní ochrany žadatelů o azyl z Čečenské republiky Ruské federace

                                                                                                                      16. března 2009

  1. Směrnice UNHCR o nakládání s žádostmi žadatelů o azyl z Čečenské republiky byla založena dokumentem úřadu „Stanovisko k žadatelům o azyl z Ruské federace v kontextu situace v Čečensku“ vydaným v únoru 2003. Situaci v Čečenské republice v době vydání tohoto dokumentu šlo označit jako rozsáhlé a závažné porušování lidských práv a humanitárního práva. UNHCR zhodnotil situaci tak, že všichni čečenští žadatelé o azyl z Čečenské republiky potřebovali mezinárodní ochranu, a doporučil státům, aby posuzovaly jejich žádosti podle Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a jejího Protokolu z roku 1967. V případě žadatelů o azyl, jejichž zjevná potřeba ochrany nespadala pod kritéria pro postavení uprchlíka podle Úmluvy z roku 1951, doporučil UNHCR, aby jim bylo přiznáno postavení podle rozšířené definice uprchlíka nebo aby jim byla poskytnuta nějaká forma náhradní ochrany.

 

  1. Vývoj, ke kterému od té doby došlo, vyžaduje revizi stanoviska z roku 2003. Tato revize již byla započata a stále pokračuje. Vzhledem k velkému zájmu o tuto problematiku ze strany dotčených kanceláří UNHCR a azylových vlád bylo rozhodnuto, že kanceláře UNHCR v zemích s vysokým počtem žadatelů o azyl z Čečenské republiky by měly obdržet aktuální stanoviska, v souladu s nimiž by měly radit vládám a ostatním partnerům, pokud jde o zacházení s čečenskými žadateli o azyl. Pokud má UNHCR mandát určit přípustnost žádostí, nová stanoviska by se měla uplatnit obdobně.

 

  1. Související vývoj v Čečenské republice se týká zejména značného poklesu úrovně a rozsahu vojenských aktivit a celkového zlepšení bezpečnostní situace. Rozsáhlé vojenské aktivity byly ukončeny, výskyt ozbrojených střetů se během let výrazně snížil a celkový rozsah a intenzita konfliktu se omezily. To umožnilo federálním jednotkám stáhnout se z republiky. Boje, které pokračují, jsou omezeny na řídce osídlenou jižní hornatou oblast Čečenské republiky a nelze je již označit za nerozlišující (pozn. v angl.orig.indicriminate). Civilní obyvatelstvo není přemisťováno v důsledku vojenských aktivit, které stále mohou probíhat. Zlepšení celkové bezpečností situace, společně s prováděnými a současnými programy rekonstrukce umožnily návrat vnitřně přesídlených osob do jejich domovů. I když je počet vnitřně přesídlených osob stále vysoký (79 000), UNHCR odhaduje, že od roku 2002 se jich do svých domovů vrátily desítky tisíc.

 

  1. Jak bylo uvedeno, vojenské incidenty se v Čečenské republice stále odehrávají. Dochází rovněž k porušování lidských práv ohrožujícímu osobní bezpečnost či práva. Probíhající výzkum a analýza se ve skutečnosti soustředí mimo jiné na kategorie osob, kterým hrozí vážné riziko újmy. Prozatím se ukazuje, že mezi tyto osoby mohou patřit členové ilegálních ozbrojených skupin a jejich příbuzní, političtí oponenti federálních nebo čečenských úřadů, aktivisté v oblasti lidských práv, osoby, které byly činné ve vládě bývalého prezidenta Aslana Maschadova, osoby, které podaly stížnosti k regionálním nebo mezinárodním organizacím pro lidská práva, a ve zvláštních případech ženy a děti.

 

  1. Čečenci tedy nejspíše budou i nadále usilovat o azyl v zahraničí a za tímto účelem jsou níže v tomto odstavci uvedeny příslušné pokyny. UNHCR má zároveň za to, že Čečenci, kteří opouštějí Čečenskou republiku a Ruskou federaci, aby požádali o azyl v zahraničí, nemusí být i nadále považováni za osoby s potřebou mezinárodní ochrany z důvodu všeobecného násilí, což byl základ, na kterém bylo vypracováno stanovisko z roku 2003. Následuje tedy stanovisko, v souladu s nímž by kanceláře UNHCR měly radit státům a dalším účastníkům ohledně způsobu řešení žádostí o azyl podaných Čečenci:

 

  1. Jak již bylo zdůrazněno výše, vojenská a bezpečností situace v Čečenské republice se výrazně zlepšila v porovnání se situací, na jejímž základě bylo připraveno stanovisko z roku 2003. Na druhou stranu stále dochází k porušování lidských práv, na jejichž základě je možné oprávněně požadovat mezinárodní ochranu. Žádosti čečenských žadatelů o azyl by tedy měly být i nadále řádně přijímány a posuzovány na základě individuálních důvodů v rámci spravedlivého a účinného řízení o určení postavení uprchlíka za pomoci definice uprchlíka stanovené v článku 1A Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků. V příslušných případech by vyloučení mělo být hodnoceno na základě ustanovení o vyloučení podle článku 1F Úmluvy z roku 1951.[1]

 

  1. Otázka, zda je možnost vnitřního útěku nebo přesídlení dostupná, by měla být hodnocena případ od případu ve světle požadované analýzy relevance a rozumnosti a s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu.[2] Dosavadní výzkum a analýzy však ukazují, že možnosti vnitřního útěku nebo přesídlení v případě čečenských žadatelů o azyl, kteří utíkají před pronásledováním ve smyslu článku 1A Úmluvy z roku 1951, by neměly být považovány za dostupné, ať již v rámci Čečenské republiky, nebo v jiných oblastech Ruské federace.

 

  1. UNHCR již nedoporučuje, aby byly žádosti o azyl podané Čečenci posuzovány na základě toho, že v Čečenské republice je všeobecné násilí nebo, slovy stanoviska z roku 2003, „rozsáhlé a závažné porušování lidských práv a humanitárního práva“. Pokud je zjištěno, že osoba nesplňuje podmínky podle článku 1A(2) Úmluvy z roku 1951, ale přesto prokáže jinou potřebu, kvůli níž by náhradní forma ochrany byla vhodná, potřeba a vhodná reakce by měly být hodnoceny přiměřeně.

 

  1. Čečencům, kterým již bylo přiznáno postavení uprchlíka, ať již na prima facie základě, nebo po individuálním určení postavení, by toto postavení mělo zůstat. Z toho vyplývá, že návrat těchto uprchlíků do Ruské federace musí být striktně na základě dobrovolnosti. Jejich postavení uprchlíka může být přezkoumáno, pouze pokud existují individuální důvody pro zrušení tohoto postavení, které bylo chybně přiznáno; pro odnětí z důvodů uvedených v čl. 1F písm. a) nebo c) Úmluvy z roku 1951; nebo pro zrušení na základě článku 1C (1 až 4) Úmluvy z roku 1951.

 

  1. Stanovisko UNHCR může být vyžadováno, pokud jde o nucený návrat do Čečenské republiky v případě čečenských žadatelů o azyl, u kterých bylo určeno, že nepotřebují mezinárodní ochranu, spravedlivým a řádným způsobem, včetně vyčerpání dostupných opravných prostředků. Tyto případy však nicméně mohou mít naléhavou potřebu humanitární pomoci nebo takové potřeby, které implikují povinnosti států podle příslušného mezinárodního práva v oblasti lidských práv, proto UNHCR žádá, aby se při zvažování těchto návratů uplatnila náležitá obezřetnost.

 


[1] Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Směrnice o mezinárodní ochraně č. 5: Aplikace vylučujících klauzulí: Článek 1F Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků, 4. září 2003, a Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Poznámka k použití ustanovení o vyloučení: Článek 1F Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků, 4. září 2003.

[2] Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Směrnice o mezinárodní ochraně č. 4: „Alternativa vnitřního útěku nebo přesídlení“ v kontextu článku 1A(2) Úmluvy z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 o právním postavení uprchlíků, 23. července 2003.